Vernisáž Ota Prouza: Takhle to prostě je!!!!

Do 14. 2. 2026 je v galerii Art brut Praha, vchod z Dittrichovy ulice u kostela sv. Václava na Zderaze, Praha 2, přístupná velmi zajímavá výstava Oty Prouzy: Takhle to prostě je!!!! Otevřeno Út – So 14 – 19.

artbrutpraha.cz

Kurátor výstavy: Jiří Mach.
Kurátor galerie: Jaromír Typlt

Ota Prouza se narodil v roce 1959. Část dětství strávil v dětském domově v Liberci. Od osmi let žil v ústavu pro lidi s mentálním postižením v Brtníkách. V posledních letech žije v chráněném bydlení v Rumburku.

Jeho obrazy – čtvrtky poslepované do několikametrových pásů pokreslené propiskou, fixami a pastelkami, mohly skončit v popelnici. Přece – co se čmáranicemi jednoho blázna? Otova tvorba ale měla štěstí. V roce 2008 jeho obrazy objevila učitelka matematiky z varnsdorfského gymnázia, Darina Bočková. Vedla v ústavu kroužek. Jednoho dne se na ni Otovy kresby doslova vyvalily ze skříně. Obrazy ji fascinovaly a rozhodla se je vystavit na chodbách gymnázia. Otovo dílo tak bylo poprvé prezentováno světu. Následovalo několik menších výstav.

Dcera Dariny Bočkové, Paulína, v té době studentka scénografie na DAMU, jednou ukázala obrazy své učitelce Ivaně Brádkové. Ta jimi byla zaujata, neváhala a vyjela se s Otou osobně setkat. Její zásluhou se začíná psát nový příběh Otovy tvorby. Ivana Brádková spolu s organizací abcd věnovala obrovské úsilí prezentaci Otovy tvorby. Nahrubo poslepované papírové pruhy pečlivě adjustovala, ale zejména se zasloužila o jejich prezentaci v tuzemských i světových galeriích. Konkrétně na výstavě Rozcestníky – Crossroads v galerii MuMo v Praze (2015) a v roce 2018 na výstavě Euward7 v Agostinu v Mnichově. V roce 2017 byla Prouzovým kresbám věnována samostatná výstava také v galerii Artmaterial.cz v Děčíně. Ohlas si získaly i na řadě kolektivních výstav, jako byl Pop up v Českém centru v Paříži, výstava českého art brut v galerii Cavin-Morris v New Yorku nebo (Ne)Moc v pražském DOXu (vše 2022).

V roce 2018 Ota Prouza obdržel druhé místo na 7. ročníku Evropské ceny za malířství a grafiku v kontextu duševního znevýhodnění, pořádané organizací euward v Mnichově.

Dopisuji text. Vím, mělo by tu zaznít ještě mnoho o geniální organicitě Otových autostrád a kolejí. O dokonalém světě bez lidí (a bez karambolů!), který Ota vytváří. Vědomě zůstávám u fascinace tím, jaký příběh mohou mít „čmáranice nějakého blázna“. A opakuji „Dobrý, že jo?“, kterým Ota fascinovaně komentuje své obrazy.

Jiří Mach, 2026