Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Ondřej Vinš — Pěší věc / Věnováno Eratosthenovi z Kyrény

28. 5.-23. 6. / Fotograf Gallery / Instalace

Do 23.6.2018 bude ve Fotograf Gallery, Jungmannova 7, Praha 1, v podzemí přístupná zajímavá instalační výstava Ondřeje Vinše: Pěší věc / Věnováno Eratosthenovi z Kyrény. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Text kurátorky Mariany Serranové k výstavě:

Instalaci Ondřeje Vinše Pěší věc (2018) lze podle autora chápat jako „mechanicko-chemický zápis“. Ve skutečnosti však v sobě tento několikaměsíční experiment, jehož název je vypůjčený ze stejnojmenné sbírky básníka a meteorologa Petra Kabeše, nese nepřehlédnutelnou poetiku absurdity a jeho výsledná forma je po výtvarné stránce subtilní i osvobozující. Nečekaně parafrázuje finesy charakteristické pro fotografickou dokumentaci, aniž by paradoxně v průběhu zaznamenávání jednotlivých fází pohybu v krajině fotoaparát našel jakékoli uplatnění. Autor využívá techniku manuálního překopírovávání navazujících topografických situací z mapy na papír, záznam putování krajinou tak akcentuje materialitu analogového procesu. Konfrontuje různé modely reprezentace: přesnost kartografického měření se záznamem senzorického a fyzického pohybu v krajině. Není bez zajímavosti, že mapovaným terénem byly malebné pahorky Českého středohoří, v domácí krajinářské tradici tolik frekventované. To vše dává smysl, nevynikají totiž jen dvojrozměrnou fotogeničností panoramatu, ale hodí se díky své přehlednosti a ne příliš hustému porostu i pro „pěší věc“ a její vícerozměrnou prezentaci.

Ondřej Vinš ve své práci často využívá analogové fotoaparáty a projektory. Tato romantizující nostalgičnost jeho prací je někdy v mírném kontrastu s jeho věcnou postkonceptuální řečí. Stejně tak překvapí úspornost, s jakou někdy až zastírá existenciální a metafyzický rozměr prožívání svých pobytů a práce v přírodě. V rámci jedné ze starších prací si autor poznamenává: „Kdesi dál, daleko za touto hranicí je prý země, ve které nepřichází noc, kde se slunce dotýká zvrásněných hor a kde je možno vkročit do krajiny za koncem světa. Všechny přísliby objevů a setkání s nepoznaným, které pohybují jemnými mechanismy lidské touhy po otázkách a údivu ze schopnosti si otázku položit, nás hnaly křivolakými stezkami, nutily držet balanc na ostří propastí, vyjednávat s převozníky a výběrčími mýt zpuchřelou řečí starou jak krajina samotná.“

Mapa je věrným společníkem cestovatelů i snílků. Pro Ondřeje Vinše je v práci Pěší věc zásadním praktickým východiskem i předmětem reflexe. Básnířka Elizabeth Bishop uzavírá svou slavnou báseň Mapa (The Map, 1934) úvahou nad inspirativními a nadčasovými rozměry kartografie:

Topografie nikomu nenadržuje; na sever není dál než na západ.
Jemnější než barvy dějepisců, jsou kartografovy barvy.1

Ondřej Vinš ve své práci řeší i limity dvojrozměrné prezentace zemského povrchu mapou. Ve svých projektech přezkoumává terénními záznamy zakulacení a plasticitu zemského povrchu, převýšení znázorňovaná vrstevnicemi a jeho cesty ho ženou k pólům. Antický geograf Eratosthenés z Kyrény, jeden z exponentů teorie kulatého tvaru Země, se snažil vědecky demytizovat bludnost představy o placatosti jejího povrchu. Bludnost těchto představ, daná do jisté míry nedokonalostí lidské percepce a tělesného prožitku krajiny, se prací Ondřeje Vinše dostává znova do hry. Autor ohledává všemi smysly zkreslenost lidského vnímání fyzického prostoru i iluzivnost dvojrozměrných map a hledá zdroje i v reflexivní obraznosti jiných. Sleduje kreativní dialog těla a krajiny, vědeckosti a poetiky.

OSLOVIT MAPU, pojmenovat
drobnou věc: to ona vrhá dlouhý stín? (…)2

Témata spojená s topografií, krajinou a mapováním prostoru se ve fotografické a malířské tvorbě Ondřeje Vinše neustále vracejí, ale pokaždé v jiné perspektivě reprezentace a v jiném obsahovém zaměření. V malířském cyklu Studie stínů v krajině(2013) například vyvolával drastickou diskontinuitu postindustriálního Mostecka přízračnými obrazy evokujícími dobře známé metastáze, ve fotografii pak jiný přístup postavy v krajině zastupují zvětšenina z kinofilmu Velký zelený tah (2014). Současnou výstavu Pěší věc předznamenává instalace Přechodná krajina (vystaveno Perla, 2016) a „krajinářský“ projekt Na západ z hory dolů vůbec nejsem (2017) pořízený v Norsku a Finsku.

Mariana Serranová

1 Elizabeth Bishop, Umění ztrácet, překlad Mariana Housková, Fra, Praha, 2004.
srov. Elizabeth Bishop, The Complete Poems, 1927-1979, Farrar, Straus and Giraux, New York, 1983.

2 Petr Kabeš, Pěší věc, Československý spisovatel, 1992.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Ondřej Vinš — Pěší věc / Věnováno Eratosthenovi z Kyrény