Vernisáž Ondřej Roubík: Za chvíli už bude tma…

….název nové výstavy Ondřeje Roubíka (*1988), kterou se po několika letech vrací na výtvarnou scénu uceleným souborem obrazů, je podobně osobní a asociativní jako sama jeho práce. Na první pohled neutrální věta v sobě ve skutečnosti skrývá minimálně dvě naléhavá sdělení. Tím prvním je informace o časové tísni, která je už v tento moment přítomná a determinující. Druhé ohlašuje nezvratný příchod temnoty, což může, ale nutně nemusí být zrovna noc.

Tma je otevřený symbol. Už mezopotámská a egyptská tradice ji vnímala jako něco chaotického a beztvarého, jinými slovy stav před stvořením, který neměl řád ani pravidla a skrýval v sobě potenciální nebezpečí. Nejinak o ní ostatně mluví i bible. Ale i bez ohledu na ikonografii má také běžná noc schopnost v člověku téměř automaticky probouzet pocit ostražitosti, strachu a ohrožení, jakkoli k tomu nemusí být reálný důvod. A právě nejistota a očekávání něčeho nedefinovatelného tvoří základní emotivní rámec nového cyklu obrazů Ondřeje Roubíka.

Z textu kurátora Radka Wohlmutha