Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Ondřej Přibyl: Tunelové vidění

Do 4. 12. 2022 je v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Ondřeje Přibyla: Tunelové vidění.

Text kurátora Petra Vaňouse:

Ondřej Přibyl se od svého absolutoria fotografického ateliéru na VŠUP profiluje jako výrazně experimentující umělec, prověřující oblast fotografického výrazu v jeho primárním esteticko-dokumentárním založení i v relaci jeho reprodukční „užitnosti“.

Médium fotografie autor spojuje s průzkumem lidské smyslové zkušenosti ve vztahu k času a paměti. Zásadním tématem se mu stává jevová podstata předmětného světa, který lze vnímat buď intencionálně a identicky, nebo naopak jako cosi ne-identického, odosobněného a odcizeného, co opakovaně probouzí zásadní otázky spojené se základními orientačními principy lidské zkušenosti. 

Autor svou prací rozlamuje percepční stereotypy, konvence a automatismy, aby určitými procesy (např. de-kontext, materiálové a měřítkové varianty) rozšířil mentální i zorné pole toho, co nazýváme předmětností (včetně procesů spojených s jejími konstitučními předpoklady). V těchto konceptuálních modelech, jež předcházejí finální díla, je potom možné dotýkat se i těch rovin věcnosti, které zákonitě komplikují svůj vlastní zažitý status a určitými postupy negace objevují a vyjevují jiné empirické souvislosti a třeba i mystifikující asociace. Především se tu důsledně přemazává měřítko zkušenosti. Podobně tu autor nechává prostor pro rekonstrukční paměť, jež neustále kompenzuje to, co člověk momentálně nevidí, tj. odvrácené strany předmětů a figur. Táže se po relacích povrchu a jádra při rozlamování kamene či porcování masa. Co zachycuje daguerrotypie vysílače či radaru? Povrch architektury technického objektu, nebo i jeho „neviditelnou“ funkci? Právě otázky vztahu mezi „viditelností“ a „domýšlením“ objektu jsou pro dílo Ondřeje Přibyla klíčové. 

Výstava nazvaná TUNELOVÉ VIDĚNÍ odkazuje na limity, v nichž se lidská smyslová zkušenost přirozeně pohybuje, ale i na limity a mystifikace, které vytváří a zmnožují všudypřítomné reprodukční mechanismy a jejich akcelerátory (například digitální fotografie, sociální sítě ad.). TUNELOVÉ VIDĚNÍ předpokládá „nekompletního diváka“. Rýsuje se tu určitá hranice či rozhraní, které signalizuje problematické komplexní vnímání celku, jenž se vzhledem k uspořádání světa vždy jeví pouze z určité perspektivy, a to perspektivy zároveň fyzikální, materiální, ale také časové či spíše dočasné (řekněme konstelační). Všechna tato kritéria jsou tu znovu odhalována jako podmínky „věcných stavů“. Ondřej Přibyl přistupuje k fotografii jako k materiálnímu stavu, který je výsledkem či předpokladem „procesu“, jejž lze vnímat také jako „událost v čase“ (tu lze pouze reflektovat, nebo cíleně konstruovat!). A tou je i samotná autorova tvorba, kterou nelze ze zkoumaného pole vyčlenit, nýbrž je nutné vstupovat do zkoumaných fenoménů a jejich situovanosti s plným vědomím statusu pozorovatele a s kritickým hlediskem k jeho dosud nevyužitým možnostem, jež pokud nebudou zviditelněny, zůstávají nepostřehnutelné. V neposlední řadě jsou díla Ondřeje Přibyla ale také poctou rozmanitosti jevové krásy, tomu co smyslově utváří a prohlubuje naši estetickou percepci.

Petr Vaňous



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Ondřej Přibyl: Tunelové vidění