Vernisáž MUSA: Kaple dechu
Do 26. 10. 2024 můžete v Hale 11, Holešovická tržnice, Bubenské nábřeží 13, navštěvovat úžasnou instalaci MUSy (Lukáš Musila): Kaple dechu.
Instalace Kaple dechu Lukáše Musila představuje novodobou svatyni vybudovanou v areálu Holešovické tržnice. Industriální halu původního rázu – režné zdivo, vysoká okna, vjezdová vrata, neposvěcený prostor – proměnil v kapli, v jedinečné a silné posvátné místo soukromého i veřejného universa. Musil vybudováním sakrálního prostoru projevil touhu žít ve světě naplněném významy a poselstvím. Kaple dechu přináší a aktualizuje vlom posvátna do urbánního prostředí, v tomto případě navíc umocněném využitím potenciálu industriálního komplexu.
Sakrální svět podporuje oscilace vnitřního napětí a autentické atmosféry prázdné, omšelé a k původnímu účelu nevyužité haly, jejíž technické a účelové konstrukční prvky se setkávají a obohacují výtvarný koncept umělce. Instalaci tvoří oltář, závěsné objekty, obrazy a kresby, okenní skla a rytiny do zdi. Tyto prvky jsou založeny na principu osy světa neboli axis mundi, vertikální linie transcendence a posvátna, vyjadřující věčnost, kolektivní moudrost a zkušenost. Právě autentická zkušenost a interakce těla a mysli návštěvníka dovoluje vstoupit do umělecké tvorby, stát se součástí rituálu a dílu vtisknout konečný dotek.
Kurátorka: Barbora Půtová
….
Musa (vl. jménem Lukáš Musil) se narodil v roce 1984 v Praze. Po ukončení hokejové kariéry v juniorské reprezentaci ČR si postupně vybudoval pozici jednoho z nejznámějších tatérů na světové scéně. V roce 2015 připravila Alšova jihočeská galerie výstavu rekapitulující jeho dosavadní malířskou tvorbu. V současné době tvoří v Praze a Budapešti. V roce 2017 měl velkou výstavu autorských obrazů v galerii Mánes.
Svoboda je klíčovým slovem pro Musilovo výtvarné uvažování. Absolutní svoboda před prázdným plátnem velkého rozměru je pro něj svobodou tvůrce, který není omezován žádnými vnějšími vlivy a je veden pouze vlastní obrazotvorností. Od dosti temných abstraktních pláten svého prvního tvůrčího období (2011–2014), zjevujících jakýsi chaos neorganizovaného světa a mysli, přešel od roku 2014 k stvoření vlastního universa, ne nepodobného našemu Stvoření. Vznikající série velkoformátových obrazů, ve velké většině sprejů na plátně či kožence, zachycují Musilovy kreace ve stále jednodušším a jistějším gestu, které dává ožívat originálním bytostem z Musilova světa rostlin, zvířat i lidí.
Musilův výtvarný výraz také jako by se vracel až kamsi na začátek, k prapodstatě, k prvopočátku, kdy zvířata znamenala pro člověka zdroj přežití, ale zároveň (a snad právě pro to) k nim vzhlížel s takřka nábožnou úctou. Zanechal pro to svědectví ve formě prvních výtvarných děl vůbec – nástěnných maleb v jeskyních. Stejně jako kdysi vedl dialog s klienty nad jejich tetováním, vede nyní symbolický, vnitřní rozhovor s bytostmi, které vznikají tahy jeho tužky, štětce nebo piksly se sprejem. Musil využívá kresbu, písmo, části textů, symboly – to vše spojuje v prostoru do svého charakteristického výrazu s akcentem linky, výrazu, který činí dojem neustálého chvění, vibrací, jenž ze znaku činí zprávu a ze sdělení inspiraci.
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution