Vernisáž Miroslava Nová: Dotýkat se kamene

Do 27.9.2015 bude v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, přístupná výstava Miroslavy Nové: Dotýkat se kamene. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Komorní výstava k 80. narozeninám Miroslavy Nové prezentuje sochařskou tvorbu, která je založena na intuitivním hledání organických forem v přirozenosti nalezeného kamene.

Miroslava Nová (* 24. ledna 1935, Malnice) je česká sochařka a medailérka.

V letech 1966 – 1969 vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni. Dlouhá léta pedagogicky působila na LŠU, později na ZUŠ v Plzni. Je členkou plzeňské tvůrčí skupiny P 89.

Zprvu se věnovala figurální plastice a medailérství v kontextu tradičních žánrů (portrét, figura), od roku 1968 začala pracovat s kamenem, zpočátku s pískovci, později volila nejčastěji české mramory. Zásadním způsobem ji oslovila teze, která zazněla na jedné z přednášek Igora Zhoře o „právu sochaře hledat si svůj tvar“. Na výstavě skupiny Den 69 ve výstavní síni plzeňského Dominiku poprvé samostatně představila nový, nefigurativní projev, založený na intuitivním hledání a formulování elementárních organických forem v přirozené skladebnosti rostlého kamene. Reakce výtvarné veřejnosti v Plzni byla spíše chladná (s čestnými výjimkami např. Bronislava Losenického či Květy Monhartové), právo volně zacházet s kamenem jí však potvrdil rovněž Zdeněk Sýkora, který tyto práce jako první oceňoval. Výsledek neřídí apriorní návrh, nýbrž rozhoduje o něm interakce tvarujícího gesta a vlastní tektoniky kamene, v níž se postupně odkrývá organická skladebnost a estetická hodnota autonomního útvaru, ležícího mezi kreativními silami přírody a člověka. Tento typ sochařské tvorby rozvíjí po desetiletí v řadě tvůrčích řešení. Kámen trpělivě opracovává klasickými sochařskými nástroji, vědomě pracuje s výrazovou funkcí různých typů povrchového utváření v zdlouhavém, fyzicky náročném procesu. Vytváří sestavy a kompozice z několika abstrahovaných organických kamenných forem (tento typ reprezentuje i dílo z Artotéky města Plzně), kombinuje kamenné objekty s dřevěnými kmeny, případně z těchto objektů sui genesis vytváří soubory koncipované jako instalace.

Samostatně vystavuje od 70. let, k nejvýznamnějším patřily výstavy U Bílého Jednorožce (2003), v Galerii města Plzně 2005, v Galerii Bratří Špillarů v Domažlicích 2006. Zúčastnila se řady skupinových výstav, v posledních letech především zejm. se skupinou P 89. Významná pro ni byla opakovaná účast na mezinárodních sympoziích v Uherském Hradišti (lité medaile a drobné plastiky) a ve Vejprtech (pískovec). Několikrát vystavovala na FIDEM (Neuchatel, Londýn, Paříž, Lisabon, Výmar, Haag). V roce 2006 se zúčastnila výstavy Zření. Miroslav Tázler a meditativně-lyrické tendence v plzeňské tvorbě (GmP, 2006, katalog). CV: Wikipedia