Vernisáž Miluše a René Roubíčkovi: Afterky a Kytky

Do 19. 11. 2025 je v Galerii Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6 (tram Říčanova nebo bus Štefkova pak cca 500 m), přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Miluše a René Roubíčkovi: Afterky a Kytky.

Průvodní text kurátora výstavy Milana Hlaveše:

Námětem této výstavy je pomyslný rozhovor mezi dvěma výtvarně činnými a vzájemně si velmi blízkými lidmi. Výstava pojednává o harmonickém vztahu výrazných uměleckých osobností, které spolu žily a vedle sebe tvořily na sedm desítek let. Zároveň poukazuje na rozdílnost jejich výtvarných přístupů. Oba umělci si vyvinuli každý svůj vlastní originální výtvarný styl, dokonce i tematicky se v průběhu tvůrčí kariéry potkávali jen zřídka. Ačkoliv měli ve sklářských hutích stejné spolupracovníky, jejich dílo je na sobě nezávislé a zcela svébytné.

Povahovou introvertku Miluše Roubíčkové zde zastupují květiny, kterými se originálním způsobem zabývala od konce 60. let. Při každém svém vystavení mají vždy odlišnou, neopakovatelnou podobu. Reného Roubíčka, který se svému okolí jevil jako extrovert sršící pozitivní energií, reprezentují busty ze závěru jeho života. Jelikož doposud nebyly vystaveny v takové šíři, jedná se v Galerii Kuzebauch v obou případech o svého druhu premiéru.

Tvarově různorodé, tu křehké, tu sochařsky v symbolech pojaté květiny Miluše Roubíčkové dokonale zapadají do jejího osobitě poetického světa osazeného pestrobarevnými skleněnými bábovkami, lízátky, ovocem, zeleninou, mísami a vázami s cukrovím, hůlkami, pytlíky a dalšími předměty, které nás pocitově přenášejí zpět do šťastných dětských časů; a někteří o nich soudí, že se vztahují k pop-artu. René Roubíček ve svých pozdních ženských bustách navázal na své vážnější, sošnější, převážně mužské polopostavy a hlavy z přelomu 70. a 80. let. Přidal jim ovšem na rozevlátosti, barevnosti, hravosti a okořenil je trochou ironie. Nazýval je buď „Krásné dámy“, nebo proto, že vznikaly po jeho devadesátce, „After Ninety“, zkráceně „Afterky“.

Díla Miluše a Reného Roubíčkových jsou plná emocí, vyzařují „radost ze života“, jak často René Roubíček k lecčemus připisoval. Ta ho nutila stále tvořit, spolu s přesvědčením „a proč né?, dokud žiju!“. Užijme si prostřednictvím vystavených uměleckých děl tuto radost coby pozdrav a moudrou radu od něj a jeho milované paní Miluše.

Kurátor výstavy, Milan Hlaveš