Vernisáž Miloslav Moucha: Vodopád Šikoku a kvítí ze škarpy

Do 17. 10. 2024 můžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, zhlédnout krásnou subtilní výstavu Miloslava Mouchy: Vodopád Šikoku a kvítí ze škarpy.

Výstava malých formátů s tématem drobného kvítí z okraje v sousedství majestátního Vodopádu nejen názvem evokuje haiku. Monumentální vertikála Vodopádu se ocitá v sousedství „drobniček“, portrétů zdánlivě nepodstatných kvítek.

Malířsky vytříbená přírodní lyrika nás uvádí do jedinečné situace, zvukomalebnost pro haiku typickou supluje malebnost a excelentní práce s barvou v podstatě Mouchových privatissim. Zablesknou se ve škarpě, lemující cestu. Okamžik potěšení.

Kurátorka: Lucie Šiklová

………………

Miloslav Moucha (narozen 25. 3. 1942 v Litvínově) je český malíř žíjící od roku 1968 ve Francii. V roce 1974 byl jmenován profesorem na École des Beaux-Arts v Besanconu. Od roku 1990 žije střídavě ve Francii a v Čechách. Jeho rozsáhlé a mimořádné malířské a grafické dílo je zastoupenove významných světových i českých sbírkách, mimo jiné v pařížském Centre Georges Pompidou, zároveň pravidelně vystavuje po celém světě. Moucha od 70 let uspořádal řadu samostatných výstav a do mnoha kolektivních, mezinárodních výstav bylo jeho dílo zahrnuto. Momentálně například vystavuje v galerii Laure Roynette v centru Paříže.

Mouchovo dílo má vedle vizuálních kvalit a hlubokého působenína diváky, důležitý umělecko-historický význam. Autor je jedním z mála českých výtvarných umělců, kterým se podařilo prosadit svou tvorbou v zahraničí. Francie má v tomto smyslu velmi důležité místo. Alfons Mucha, František Kupka, Jindřich Štýrský, Toyen, Josef Šíma, František Foltýn, později Jiří Kolář nebo Václav Boštík – se kterými Miloslav Moucha trávil společný tvůrčí čas – jsou čeští umělci, kteří ve Francii žili i malovali a jejichž význam naprosto překračuje hranice Čech. Stejný potenciál má i Mouchovo dílo.

Jeho umělecký a zároveň životní příběh má téměř románové rozměry. Výtvarné studium neabsolvoval, ale vydal se na nelehkou cestu samouka. Malovat začal na vojně. Inspirací mu byly hlavně zážitky z dětství, prožité v Litvínově a jeho okolí. Nebylo to dětství nijak veselé. Mnoho vzpomínek v něm vyvolávalo pocit hrůzy, která se v jeho rané tvorbě odrážela. Osudové se mu stalo náhodné setkání s jeho pozdějším přítelem a životním učitelem Josefem Jedličkou, spisovatelem a esejistou. Od té doby je umění pro Miloslava Mouchu osudovou záležitostí a věcí víry.