Vernisáž Milan Křenek: Paralelní cestou
Do 23. 2. 2023 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná zajímavá výstava obrazů Milana Křenka: Paralelní světy. Otevřeno Út – Čt 15 – 18.
Pražský malíř malující souběžně figurativně a abstraktně. Malířství se intenzivně věnuje od roku 2007. Je členem JUV, NSPU, Spolku pražských umělců a SVČR. Realizoval 60 samostatných výstav a zúčastnil se 95 výstav společných – také se spolkem VBK z Berlína. Namaloval asi tisíc obrazů, z nichž se asi sto nachází v německých soukromých sbírkách. Jeho výstavy mají většinou název „Paralelní cestou“, neboť současně maluje stylizovaně realisticky a abstraktně. Autor byl zařazen do publikace Britishpedia – Osobnosti ČR a SR a dále i do německého vydání Britishpedia – Successful People in Germany and Austria.
Milan Křenek
* 31. 7. 1946 v Praze
Činnosti v průběhu života: malíř, inženýr elektrotechniky, docent oboru pedagogika, průvodce, cvičitel zdravotní tělesné výchovy, turista a cyklista.
Příprava na výtvarnou činnost: pětiletá návštěva kurzů kreslení a kopie (El Greco, Gauguin, Delacroix a další).
Výtvarná studia: Střední odborná škola výtvarná (SOŠV), výtvarná výchova na PedF UK.
Členství: Sdružení pražských malířů (od roku 2007), Jednota umělců výtvarných (JUV; od roku 2008), Sdružení výtvarníků ČR (od roku 2007), NSPU – Nové sdružení pražských umělců (od roku 2012).
Autor se výtvarné činnosti intenzivně věnuje od svého předčasného odchodu do důchodu v roce 2007. Maluje temperou na malířskou lepenku nebo sololit. Realizoval 60 samostatných výstav a zúčastnil se 95 výstav kolektivních. Zpočátku maluje impresionisticky, pak následuje poměrně dlouhé období, kdy byl ovlivněn expresionismem a částečně též fauvismem a kubismem. Nakonec se dostává ke stylizované krajinomalbě a tvorbě figurálních kompozic.
V těchto pracích autor usiluje o vytváření promyšlené kompozice a preferuje používání modré barvy. Přibližně od roku 2000 tvoří souběžně s figurací též abstraktní obrazy, a to dvou typů: konturované a nekonturované. Zkušenosti získané v abstraktní malbě přenáší do figurace a naopak. Souběh figurativní malby a abstrakce, který je typický pro přibližně posledních deset let autorovy tvorby, je nosným faktorem dalšího autorova vývoje.
K autorovým oblíbeným vzorům patří Bosch, Breughel, El Greco, Picasso (ne poslední období), Miro (třicátá léta 20. století), Léger, Schiele, Henri Rousseau (pralesy), Leonardo Cremonini a Wolfgang Mattheuer. Z našich autorů Mikuláš Medek, František Gross, František Ronovský, Josef Jíra a Jaroslav Dvořák (figurativní tvorba).
Autor vidí svou úlohu v osobitém rozvíjení výdobytků tzv. klasické moderny.
Rychlá portrétní kresba, krajinomalba, figura, figurální kompozice, zátiší a abstrakce. V poslední době se objevuje v jeho tvorbě, na hranici mezi figurací a abstrakcí, též náměty situační, které zachycují některé jevy a problémy současné doby. Ty jsou většinou zobrazeny pomocí stylizovaných zvířátek nebo příšerek. Stylisticky autor navazuje na tzv. klasickou modernu. Nepatří k žádné výtvarné skupině se společným programem, hledá si vlastní cestu výtvarného vyjadřování.