Vernisáž Milan Krajíček: Pravý úhel

Do 20. 9. 2024 je v Galerii Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6 (tram Říčanova nebo bus Štefkova pak cca 500 m), přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Milana Krajíčka: Pravý úhel.

Úvodní text kurátora Petra Nového k výstavě:

Geometrie patří mezi nejstarší vědní obory lidské existence. Její principy jsou vlastní téměř všem disciplínám, praktickým a teoretickým, včetně umění. Nejen dílo samé, ale i jeho tvar, proporce, objem či umístění v prostoru určují to, co a jak divák vnímá a cítí. Geometrie je v tomto smyslu subjektem i objektem interakce. Lidská mysl má navíc tendenci vnímat svět jako řád, harmonii, nikoliv chaos, který ji emočně rozrušuje. To vše dává umělci nesčetnou řadu možností, jak s geometrickými zákonitostmi pracovat. Ať už je aplikuje, cituje, narušuje, popírá, nebo vše využívá zároveň, vždy usiluje o ideální, pravý úhel pohledu.  

Milan Krajíček je tvůrcem přemýšlivým, racionálním, schopným nejen výtvarně, ale i technicky a technologicky. V jeho projektech je proto estetická vize v souladu s realizačním řešením, navzájem se inspirují a prolínají. Na výstavě poprvé představuje větší kolekci děl tvarovaných pomocí autorských grafitových forem. Ty na rozdíl od těch tradičních, užívaných při studiové práci, nabízejí absolutní tvarovou přesnost a exaktní otisk i jemných struktur.

Z výtvarného hlediska Krajíček rozvíjí koncept pravoúhlosti, k čemuž jej přivedly tvar a podoba grafitových polotovarů, nabízených v podobě krychlí nebo kvádrů, řezaných do této podoby z ingotu pilou, což na jejich povrchu zanechává specifickou strukturu. Výsledkem jsou mnohovrstevnaté geometrické skleněné objekty, jejichž kompozice a přesnosti nelze jiným způsobem tvarování dosáhnout. Následně Krajíček běžně využívá postupy lehání skla, ručního broušení nebo plamene hořáku, aby objektivní matematickou dokonalost svých prací subjektivně autorizoval, otiskl se do nich.

To, jakým způsobem Milan Krajíček přistupuje k autorské sklářské tvorbě, si zaslouží pozornost. Jedná se o přirozenou, organickou fúzi tradice a inovace, nikoliv jednorázově hlasitě deklamovanou revoluci, ale tiše plynoucí evoluci. Krajíček nepopírá vlastnosti materiálu, ani jej nezneužívá pro svou intelektuální, emoční nebo řemeslnou exhibici, jak je dnes běžné, naopak ke sklu přistupuje s respektem. To mu však nijak nebrání „dělat věci po svém“, být sebevědomým, nikoliv však sebestředným tvůrcem. Protože Milan Krajíček již svůj pravý úhel našel. 

Petr Nový, kurátor výstavy