Vernisáž Milan Adamčiak: Self-kcia

Do 12. 8. 2022 bude v galerii Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3, přístupná velmi zajímavá výstava Milana Adamčiaka: Self-kcia.

Výstava je věnovaná Adamčiakovým fonicko-akustickým dílům a vizuální, grafické a konkrétní hudbě, která bude představena v prostorovém řešení Mateje Gavuly (1966) a doplňovat ji bude zvuková instalace slovenského umělce Jána Gašparoviče (1982) vytvořená přímo pro tuto výstavu.

kurátor: Daniel Grúň
hosté: Matej Gavula & Ján Gašparovič

PhDr. Milan Adamčiak (* 16. december 1946, Ružomberok – † 16. január 2017, Žiar nad Hronom) bol slovenský konceptuálny umelec, autor vizuálnej poézie, hudobník, skladateľ a muzikológ.

Absolvoval Konzervatórium v Žiline a následne Filozofickú fakultu UK v Bratislave (odbor hudobná veda).

V rokoch 1972 až 1992 bol pracovníkom Slovenskej akadémie vied. Venoval sa vizuálnej poézii, grafickým partitúram, akčnému umeniu, performance, experimentálnemu komponovaniu. Bol viceprezidentom Európskeho kultúrneho klubu na Slovensku. Spolu s Petrom Machajdíkom a Michalom Murinom v roku 1989 založil avantgardný súbor Transmusic comp., ktorý okrem množstva vystúpení na Slovensku hral aj na festivaloch v Nemecku, Rakúsku, Česku a pod. Posledné koncerty súboru s Milanom Adamčiakom sa konali na podujatí Art’s Birthday 17. januára 2016 v pražskom Veletržnom paláci a na festivale Pohoda 2016.

Žil v Banskej Belej, zomrel v nemocnici v Žiari nad Hronom.

„Adamčiak se jako jeden z prvních začínal cílevědomě věnovat výzkumu v rámci intermediálních programů. Upřednostňoval vizuální experimentální poezii, kterou později rozšířil na hudební a poetické kreace – hudební akce happeningového a eventového typu. Často vycházel z ozvláštňování běžných událostí postavených na individuálních zážitcích. Své projekty prezentoval jako akce pro několik jedinců jako ve Zpívajících fontánách, založených na bezprostředním komorním účinkovaní pod sprchou, které vznikaly od roku 1966, nebo ve veřejném, zřídka kdy pochopeném prezentovaní akcí jako Requiem nebo Pocty Františkovi z Assisi z roku 1968. Od roku 1968 se začínal rozsáhleji věnovat hudebně-prostorovým projektům, přičemž ve většině byl cítit výrazný vliv Johna Cageho. Adamčiak si uvědomoval, že ‚partitura skladby se silnými náhodnými (aleatornými) prvky se vlivem své grafické struktury dostává i do sféry výtvarné a tím může působit i jako volný grafický list, stává se teda nositelem hudební i výtvarné informace.'“ Cit. Táňa Šedová