Vernisáž MICL: Delika

MICLdelika
Nebudeme si nic vymýšlet, ale řekneme vám pravdu. Ačkoli tahle pravda může vypadat, že vás chceme klamat.
Dobře. Můžete si vybrat, zda nám budete věřit, že za vznik této kolekce může roura od kamen. Ano. Klasická, moderní, nerezová, účelová, ale vcelku nudná trubka.
Je to málo vznešené? Příliš obyčejné? Nehodné velkého umělce nebo náročného diváka? Opravdu?

Jenže to bylo na chatě u Michala Novotného a díval se na ní MICL. Protože se tak rozpálila, až se s ní začalo něco dít. Najednou to už není ta nenápadná, hladká, lesklá trubka, ale skoro fluidní, magicky barevná paleta, která je tak neskutečně fascinující, že se stává přímo psychedelickou. Nebo spíš… MICLdelickou. Umělec je zasažen tím, co se odněkud a jaksi mimoděk zjevilo a nenechává ho to klidným. Je to jako magie, hypnóza, zaklínadlo. Když se ponoří do barev a tvarů vytvořených horkem, vlhkem a olejem – ocitne se v jiné dimenzi. Našel “nové barvy”. On, který vždy inklinoval k jasným a výrazným tónům nebo si pohrával s černožlutou, se najednou nechá vést “jinudy”.
A užívá si to. Maluje a poslouchá u toho Depeche Mode. Synthpop výrazně rezonuje v jeho díle. Co běžný fanoušek “pouze” slyší a vnímá, MICL namaluje. V paralelním světě popíjí na horách s Davidem Gahanem Becherovku a debatují o obalu alba pro tuhle legendární kapelu. Pak se MICL probudí a namaluje to.
Maluje své sny – umí je snít nejen za víčky. Maluje své zážitky. S nadhledem , vtipem – má dar okouzlit a pobavit. Inspiruje se tam, kde se něco dá snadno přehlédnout. A to je právě přitažlivé. Dovede vidět ufounský vesmír v “obyčejném” mechu, na chatě mu smýčí podlahu Amor a děsivé želvušky o čemsi vzrušeně debatují na podivuhodných rostlinách. Jeho vnímavost je absolutně působivá a kdo jí jednou podlehne, už se veze a chce víc. Fabulózní fantazie. Transcendetní zážitek. Halucinogenní vjemy. Úlet do obrazu. Tohle je MICLdelika.
A může za to jedna ne/obyčejná roura od kamen.
Tak co, věříte?