Vernisáž Michal Mráz: Podivná večeře

Do 9. 5. 2026 je v Galerii Nová síň, Voršilská 3, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, chytrá a energická výstava obrazů Michala Mráze: Podivná večeře.

Kurátor – Petr Mach
Hlavní partner – Jindřich Saidl

Průvodní text kurátora Petra Macha:

Nekompromisně aktuální retro

První samostatná výstava slovenského malíře Michala Mráze v České republice přichází v době, kdy již získal mezi českými sběrateli umění pozici vyhledávaného autora s mezinárodním renomé. Po opakovaných úspěšných prezentacích svého malířského díla ve Francii, Dánsku, Německu, Švýcarsku, Maďarsku, Polsku, Velké Británii, USA a na Slovensku nyní představuje výběr ze své nejnovější tvorby v optimálním výstavním prostoru Galerie Nová síň v centru Prahy.

Tento vystudovaný sochař s vrozenou poruchou barvocitu, který byl několik let aktivním street artovým umělcem, se postupně obrátil k tvorbě tradičních závěsných obrazů – kombinovaných technik na plátně, aby se jimi od roku 2013 začal veřejně prezentovat. Street artové základy se odrážejí v ručně vyřezávaných šablonách tvořících základní vrstvu obrazu, kdy však rychlou akci na ulici se šablonou v batohu a se sprejem v ruce nahrazují desítky hodin práce na obrazu při zpracovávání dalších vrstev malby. Vše se odehrává v jeho malém ateliéru umístěném v zahrádkářské kolonii za Bratislavou. Od původní černobílé palety se postupně posunul k oživení barevného spektra a také k precizování malířského provedení. S oblibou sahá především po idealizovaných fotografiích amerických rodin z padesátých let, které konfrontuje s nehodami a katastrofami, které přinášejí přírodní živly. Do anonymních cizích příběhů šifruje vlastní niterné pocity a moralistní poselství.Některé obrazy jsou však zjevně autobiografické, přestože zobrazovanému muži v tmavé bundě s kapucí na hlavě nikdy nevidíme do tváře. I do prvotně idylických momentek, působících jako naaranžované ve filmových ateliérech, vkládá umělec zjevné náznaky společenské kritiky.

Nekritická adorace Spojených států z počátku devadesátých let, usazená v jeho vzpomínkách na dětství prožité v nově nabyté svobodě východoevropského prostoru, je zpochybňována postupným vystřízlivěním, které prostupuje jeho životem jako čerň asfaltu vrstvami jeho maleb. Společenskou paměť nám autor osvěžuje tu a tam i zobrazením temných postav naší historie – Lenin, Hitler, Göring, Brežněv a další – často nenápadně vpašovaných do kompozice obrazu. Neostýchá se ani podobizen současných politiků, např. Donalda Trumpa. Nejednoznačnost výkladů a absurdita zobrazených scén (padající sníh při letní grilovací party u bazénu) působí navzdory často “těžkému” obsahu až magicky přitažlivě. Autor v době celosvětové nejistoty a probíhajících válek přináší existenciální výpověď, v kontrastu s aktuálním široce rozšířeným trendem, kdy mnozí výtvarníci rozmělňují své dílo v podbízivě optimistických pestrobarevných variantách dekorativních kompozic, ať už figurativních nebo geometrických. Pocit odcizení a rozčarování z lidské nepoučitelnosti však nejsou pouze lokálně ukotveným generačním pocitem, jak potvrzují silné reakce diváků na Mrázovo dílo napříč generacemi a také ve všech zemích, kde dosud vystavoval.

Fotografie, které nás v nespočetném množství denně zaplavují z počítačů a mobilních telefonů, se již řadu let stávají častějším zdrojem námětů závěsných obrazů než realita samotná. Malířský stojan v krajině či malba podle modelu se staly již víceméně historií a povinnými školními cvičeními, skicák byl nahrazen fotoaparátem. V záplavě malířů uplatňujících tuto metodu si Mráz díky autentickým emocím a svému originálnímu malířskému přístupu dokázal nalézt osobitý nezaměnitelný styl. (Jistě není náhodou, že mnozí ze současných výrazných autorů existenciálních ponurých obrazů vytvářených podle manipulované fotografie vyrostli v prostředí východní Evropy, která procházela turbulentním vývojem od socialismu ke kapitalismu.) Pesimismus Mrázových obrazů je bohužel překonáván krutostí událostí, které ve světe probíhají.

Petr Mach, kurátor výstavy