Vernisáž Matěj Janák – Home Bittersweet Home

Zátiší je jedním z nejčastějších námětů, které je ve výtvarném umění ztvárňováno. Jeho stále živá podoba a neustálá aktualizace je dokladem o jeho nadčasovosti. Přestože prošel tento žánr značným vývojem – a to nikoli pouze z formálního hlediska, ale také značně co do obsahové vrstvy, je zajímavé sledovat, jak stále rezonuje nejen se svými tvůrci, ale i s diváky. Motivy, dříve nejčastěji malovány dle předlohy a nesoucí konkrétní odkaz, symboliku či dobový vkus, jsou nyní nahrazovány předměty osobní potřeby, předměty, které mají stěžejní význam hlavně pro autora a přesto mohou rezonovat univerzálně.

Matěj Janák (* 1988) je umělec, pro kterého je důležitý motiv a ve velké míře jej vystihuje právě expresivní malířský styl. Geneze jeho aktuálního výrazu vychází z dlouhodobé zkušenosti na poli graffiti, ve kterém tříbil cit pro lineární zobrazování, monumentální provedení a zároveň rychlou expresivní práci. Cesta z téměř nelimitovaných ploch nejen veřejného prostoru ho dovedla do ateliéru k ploše malířských pláten, na která v usměrněné podobě přenáší obsahy své osobní inventury. Váza s květinou na stolku, tlačítkový mobilní telefon nebo basketbalový míč – motivy, které se na jeho obrazech často objevují, jsou variovány v dalším a dalším formálním provedení. Určité „záchytné pilíře“ jeho tvorby nesou nejen odkaz k předmětům, ke kterým má osobní vazbu, ale působí i jako výrazové prostředky nesoucí emoční rozpoložení. Janákův častý návrat k těmto pilířům v podobě motivů na jeho dílech umožňuje opakovaně prozkoumávat formální možnosti obrazu a nesčetněkrát se vypořádat s daným tématem. Specifický rys expresivního vyznění jeho tvorby pak v této kvantitě přináší rozpoznatelnou a vyprofilovanou galerii Janákova dynamického tvůrčího stylu.

Nostalgie, kterou Janákova díla vyvolávají, je vnímatelná více smysly. Nejen oči jsou syty, ale i jakási vůně jakoby byla cítit. Autorova specificky citlivá práce s barevností a cit pro formální provedení ukotvují v ploše plátna motivy univerzálně srozumitelné a přináší divákovi pocit, jakoby se díval na svůj osobní prostor. Tlačítkový telefon k motivu květiny doplňuje informaci o období, které tento technologický předmět definuje, navozuje návrat do doby již dávno uplynulé a nechává vyvstát vzpomínky, které jsou generačně srozumitelné. Ty ale nemusí být vždy tím nejpříjemnějším, co v paměti uchováváme. I k tomu odkazuje název výstavy Home Bittersweet Home. Domov jako bezpečné místo. Domov jako odrazový můstek pro každý další den, jehož obsah ale nemusí být vždy tím nejpříjemnějším, přesto ale v důsledku více formativním, než přináší zážitky libé. Domov jako útočiště před nástrahami, které čekají mimo něj. O takové místo se musí pečovat, ty špatné zážitky vyvětrat a květiny zalít.

text: Bára Alex Kašparová