Vernisáž Martina Dědičová: Obrazy

Do 29.3.2019 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava obrazů Martiny Dědičové.  Otevřeno Út – Čt 15 – 18.  Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Martina Dědičová (* 16. října 1967 Kladno ) je česká malířka, která se také zabývá tvorbou digitální grafiky.

Pro její obrazy jsou typické velké formáty s figurálním motivem pokryté rastrem a složitou geometrií. Její grafická tvorba je taktéž figurální.

…….

Text Radana Wagnera o autorce:

Martina Dědičová (nar. 1967) pracuje intenzivně již řadu let stranou městského ruchu. V tichosti tvoří s umanutým soustředěním komorní i velkoryse pojatá díla v různých technikách. Svérázné koláže, digitální tisky či temperové respektive akrylové malby se zde odvíjí v provázaných cyklech. Introvertní autorka na nich rozehrává nejednoznačné situace a příběhy s poněkud ztajeným vyzněním i nepříliš jednoduchým uchopením. Tak jako bývají osudy člověka a jeho existence.

Vstoupíme-li do ateliéru, setkáváme se rázem se světem prolínajícím v sobě ozvěny dávných kultur i naší, poněkud hektické a roztříštěné, pozdní doby. Přes občasná vybočení směrem k abstraktním kompozicím, nahlížíme na celkem ustálenou ikonografii. Dědičová hledá a nalézá nové neotřelé formy – adekvátní výrazy, motiv však zůstává neměnný. Své práce zpravidla zabydluje lidskou figurou, kterou důmyslně množí, řadí a povznáší do pozoruhodných souvislostí. Výsledkem tak nejsou přímé reálné momenty, ale spíše snové vize, představy či podobenství.

Velkoformátové digitální tisky – jedna z hlavních větví sledované tvorby – jsou vyvrcholením složité i hravé počítačové přípravy. Při ní hledá umělkyně možnosti, variace i definitiva. S pomocí rozličných sofistikovaných 3D programů klube se základ fantaskních vyobrazení. Člověk nebo spíše obnažená umělá figurína ideálních proporcí je nositelem a hybatelem tušeného děje. V jakýchsi blýskavých futuristických kulisách či metafyzických lineárních ornamentech statuje, vznáší se a v plynoucím bezčasí prostě přebývá. Bez zjevných emocionálních pohnutí, osobních rysů a jedinečných odlišujících atributů vnímáme spíše řeč těla a gest. Jako produkty racionálně i intuitivně vedeného zrození se postavy přemisťují ze zářícího monitoru na bělostnou papírovou plochu. Na ní se otevírá atmosféra upomínající k oblasti sci-fi, virtuálních počítačových her či robotických experimentů. Urostlá mužská těla i svůdné křivky prefabrikovaných žen plují efektně osvětlena mezi prostorovými plány, zrcadlovými lomy i dalekými průhledy. Napětí mezi lidským a umělým je stále přítomné. Strohá kovová barevnost, anonymita (ne)zúčastněných aktérů, technicistní tkáně korpusů, lemující silokřivky, tichý dialog, strnulé pohledy mířící kamsi za horizont, souměrné tvary, možná i loučení a shledávání – to vše jsou kompozice chladných, ale přesto čímsi důvěrných bytostí…

Princip spojení reálného a umělého vhledu je patrný i na obrazech. Ztišené emoce jsou překrývané geometrizujícími vrstvami. Siluety figur se noří v záplavě drobných hustě sázených vzorů, jedinečnost je v obecnosti, okamžik ve věčnosti. Dědičová ve své precizně vedené malbě nás upomíná také na různé zdroje a oblíbené kulturní odkazy. Její smysl pro detail a zároveň působivost celku nechává nás vzpomenout na raně křesťanské mozaiky, strohé ornamenty pak na egyptské sarkofágy. Nekonečné možnosti geometrických postupů a překrývajících rastrů vedou nás zas k dílům Zdeňka Sýkory, Rudolfa Němce či op artovým iluzím. Malířka nehledá nahodilost ani přibližnost. Dlouhodobě rostlá plocha obrazu posetá pravidelnými útvary, lineárními schématy a barevnými akcenty je svou povahou zprávou mířící k uvážené syntéze. Odhodlává se zahrnout unikátní i věčné, přírodní i technické, osobní i společné, zřejmé i nevyslovené. Ruší navyklý čas i známý prostor.

Vystavené dílo je významnou výsečí autorčina úsilí, píle a talentu. Ukazuje práce malířské i digitální z posledních několika let. Naznačuje poctivou solitérní cestu a neobvyklý přístup a vnímání souvislostí.

Radan Wagner