Vernisáž Martin Mulač: Osvícení

Jak dojít osvícení? V naprosté izolaci, uzavřeni před světem, kdy samota může být jak prostředkem prozření, tak strmou cestou k šílenství? Nebo k poznání pravdy dojdeme pouze s pomocí jiných lidí, setrvávaje v nekonečném dialogu s génii a učenci dneška i starých časů, kdy nad námi visí neustálé nebezpečí utonutí v davu cizích myšlenek? V Kubrickově filmu Osvícení viděl malý Danny do minulosti i budoucnosti. Byl to ale v kontextu příběhu dar nebo prokletí? Lidé, které můžeme považovat za osvícené, o svých stavech často veřejně nemluví a uzavírají se před světem. Jiní pod tíhou domnělé nadřazenosti dokáží své schopnosti zneužít k páchání zla. V názvu výstavy se tak těsně spojuje děs a přitažlivost, intelektuálno se prolíná s krutostí, nebezpečí moci pomalu zašlapává duchovní moudrost.
Podobně je dualita dobra a zla základem díla Martina Mulače. Samotný pohled do výstavy na jeho pandemonia, hororové interiéry i zvracející punkerky diváka zároveň přitahuje i odpuzuje. Může mít tendenci odvrátit zrak, ale znenadání a možná proti své vůli je vtahován do prostoru galerie a následně hlouběji a hlouběji do povrchu vystavených obrazů. Jejich temný prostor totiž skrývá mnoho nečekaných detailů, hlavní děj často ozařuje prudké barokní světlo, postavy mívají podivné svatozáře. Prostor temnoty a záření, strachu a poznání.