Vernisáž Martin Michael Stiltenn: Utajené mechanizmy

Do 1.12.2017 bude ve Viničním altánu Gröbovka, Havlíčkovy sady 1369, Praha 2 – Vinohrady, přístupná krásná výstava Martina Michaela Stiltenna: Utajené mechanizmy.

Martin Michael Stiltenn
Narozen v roce 1974 v Moravské Třebové. Vyučen jako jeden z posledních v dnes již zaniklém řemesle knoflíkář – perleťář. Tento využívá i k tvorbě autorských šperků z přírodní perleti v kombinaci z různými materiály. Nikdy nestudoval žádnou uměleckou školu. Díla vytváří nekonvenčními a mnohdy i kuriózními technickými postupy, často používá nalezené věci, které dle jeho slov „mají stopu života“. Dá říci, že po období surrealismu navazuje na výraznou stopu českého informelu, čím ho oživuje a staví do pozornosti na scéně dnešního umění. Vedle výtvarné tvorby se věnuje autorskému psaní, tvorbě animovaných filmů formou pixilace a také fotografií.

Zneklidňující a tísnivé…
Dílo působí mnoha elementy – od „zhmotnění“ ticha a klidu jako nepostradatelné, všude přítomné veličiny, přes štiplavý sarkazmus až po emotivní a znepokojující náboj záhady. Nepřehlédnutelnou a důležitou roli v tvorbě zastává svět snů a snění. Je to pramen a občas valící se hluboký proud kdesi v krajině za zrcadlem, z kterého autor čerpá, který protkává a vzájemně propojuje tvorbu a divák je často tímto proudem syrového záznamu vnitřních dějů, prožitků a následných emocionálních struktur zasažen. Z těch rozlehlých niterných krajů si tvůrce také přináší onu nedefinovatelnou esenci imaginace. Díky ní pak z díla vyvstává „cosi dávného“, cosi, co jakoby na tomto světě čekalo na své probuzení a snad ani není z tohoto světa. Absence děje je jen zdánlivá a mnohdy záměrná kamuflovaná kulisa, za níž je živoucí prázdnota obsahující klid či naopak napětí a neklid. Divák je tak nemilosrdně a prvoplánově konfrontován s iracionálnem prostým hraničnosti, kde snad je tu a tam k zaslechnutí šepot a jakési tajuplné ševelení, rozprostřené hlasy ticha. Často se v díle objevuje stopa, symbol jakoby náhodně zanechaný kýmsi dávno odešlým neznámo kam, či někým, kdo tu byl před okamžikem. Neodbytně je tak nastolena nevyhnutelná až hmatatelná úvaha o tom, kam ten který odešel, kde je teď a co tu vlastně chtěl. Jakoby dávný poutník mezi světy, odhodil memento, fragment s mnohdy hrozivou bezčasovostí. Autor ve svém díle oživuje strojní organizmy, zhmotňuje otisky vjemů a otevírá zádumčivé i ponuré psychické krajiny. Jde jen o svědectví, o poselství nebo o varování? Lze se ponořit do děje-neděje a hluboce prožít ono „nedefinovatelno“?
Z některých děl jakoby čišelo cosi zneklidňujícího, nějaká podivná tísnivost vnášející dojem, že vše se už odehrálo, možná se vše teprve udá… Není to však právě tíseň, která nás zavádí do tolik potřebné introspekce? Mnohdy je to ukazatel do nebezpečného suterénu vlastní duše. Autor vrství, nanáší a opět strhává, vyškrabává a tímto razantním a intenzivním způsobem sděluje ono svědectví o odkrytém podloží, o holé a nepřikrášlené podstatě. A zde narážíme na další, dá se říci pro autora již typický prvek a tím je koroze.
V díle často používá vedle nalezených věcí, které tímto opět uvádí do koloběhu života, mnohdy v opačné pozici, než byly původně určeny, kusy starých rezavých plechů. Zde však nejde ani tak o korozi hmotnou ale spíše o korozi samotné lidské existence. Provázanost mezi dílem a divákem je o to intenzivnější. A jak říká sám autor, je tomu všemu je jen pouhým svědkem, pouhým a drzým, neodbytně zkoumající zdánlivé všednosti až do atomu a nenasytně zaznamenávající vše zvláštní. Zajímavá je i atmosféra samotných vernisáží – tu podbarvuje zvuková koláž vytvořená autorem, a která tak znásobuje celkový prožitek…
Dalším médiem, skrze které je možno nahlédnout do rozsáhlých prostorů jeho světa je připravovaná kniha „ Odpolední planeta“ – specifická, místy snová, mnohovrstevná výpověď, syrové svědectví a slovy autora jde o: „Plakátovací plochu polepenou nesčetnou vrstvou dějů a událostí pro většinu kolemjdoucích tak fádní a na první pohled bezvýznamnou.“

Realizované výstavy
– Čajovna Kuba & Pařízek, Jihlava
– Knihkupectví AVATAR, Praha
– Green Garden, Praha
– Schola Humanitas, Litvínov
– Zámecká knihovna, Žirovnice
– Galerie Josefa Anderleho Špejchar, Dolní Skrýchov
– Hotel Zlatá hvězda, Třeboň
– Kavárna Fotocafé, Museum fotografie, Jindřichův Hradec
– Galerie Barrandov, Praha
– Galerie U Zlatého kohouta, Praha
– Art Fest, České Budějovice
– Galerie Nového Sdružení Pražských Umělců, Praha