Vernisáž Martin Kolář a Matěj Pokorný: Hell is other people

Pouze do 9. 9. 2026 se můžete v (A)VOID Gallery, Rašínovo nábřeží, Praha 2 (pod Tančícím domem, v oblouku v nábřežní zdi č. 17, u přístaviště parníků), podívat na velmi zajímavou a hodně současnou výstavu obrazů Martina Koláře a soch Matěje Pokorného: Hell is other people.

Ve spolupráci s HIDDEN Gallery.

Průvodní text kurátora Kamila Prince:

Název výstavy „Hell is Other People” odkazuje na Sartrův citát o tom, že nás druhý člověk „zrcadlí” a tím objektivizuje. Jedná se o psychické peklo hodnotících pohledů těch ostatních. Kolář a Pokorný vzájemně zrcadlí náměty svých děl a uvádí diváka do nejistoty, co je předloha a co odvozenina. Může být kopie autentičtější než její vzor? Nejsme všichni jen falešnými napodobeninami sebe samých? Kolář zří tragickou budoucnost lidského těla v jeho utilitárním mrzačení robotikou a Pokorný vnímá tělo coby monstrózní biomechanismus.

Oba umělci zvou diváka do industriálního pekla ze železa a betonu. Kolář přichází se sérií robotů napodobujících patologické lidské chování v síti toxických vztahů. Opustil svou dřívější kritiku popkulturního kýče a přiklonil se k apokalyptické technokracii, kde se stroje proměnily v mechanizované noční můry. Je však stále věrný myšlenkám existencialismu a nihilismu, přičemž nyní se zaměřuje na perspektivismus. Technologie nejsou nástrojem objektivní pravdy – představují zničující automat, který slepě kvantifikuje svět.

Sochař Pokorný staví své inferno z démonických plastik za použití betonu, asfaltu, křemíku a dalších civilizačních materiálů. Rozebírá svět a z jeho fragmentů skládá nového člověka, jako Bůh tvořil z hlíny Adama. Na rozdíl od Koláře nezpodobňuje roboty, nýbrž golemy z živé biomasy. Jsou to deformované, existenciálně přetížené bytosti krátce před zhroucením.

Díla obou autorů na sebe reagují, odporují si a vzájemně se ovlivňují. Je to pološílený dance macabre, kde místo žebráků a králů tančí stvůry a androidi. Kolář vyvrací spásnost technologií a Pokorný kult těla. Pokorný své výtvory škrábe, pálí, vrství, ničí a znovu staví, zápasí s nimi jako biblický Jakub s andělem, byť padlým. Jak napsal Albert Vyskočil: „Umění je výsledkem boje. […] Umělec zápasí přímo o své bytí.” A tato výstava dokazuje, že za umění je nutno bojovat.

Kamil Princ, kurátor výstavy