Vernisáž Markéta Kolářová – Přistup blíž

Do 14.11.2018 bude v kavárně AntHill, Americká 39, Praha 2 (u Náměstí Míru), v podzemí přístupná zajímavá výstava obrazů Markéty Kolářové – Přistup blíž.

Markéta Kolářová je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru malby III., který vedl prof. Michael Rittstein, nyní Josef Bolf.

Ve své malířské tvorbě se zaměřuje na figuru v krajině, která je její součástí a společně s důrazem na atmosféru krajiny utváří její příběh.
Na výstavě Přistup blíž jsou zastoupeny dvě tematické polohy. V jedné jsou to tzv. nymfy ve snové, melancholické krajině. Ve druhé autorka reflektuje svůj pobyt v Peruánské džungli a zpracovává místní legendy s důrazem na barevnost a expresivitu malířského projevu.

…..

AntHill byla Vietnamská kavárna, jenž nabízela příjemné posezení v rozsáhlých prostorách. Milou obsluhu a mix klasických a lokálních kávových nápojů.

Rádi bychom Vám řekli něco o době „thời bao cấp”, (česky „období přídělů“), která nás inspirovala k designu interiéru a ke způsobu dekorace naší kavárny.
Ve vzpomínkách našich rodičů „thời bao cấp“ bylo jedno z nejtěžších a nejtemnějších období. Během poválečné doby fungovala ve Vietnamu plánovaná ekonomika. Hlavním rysem bylo, že každá transakce byla kontrolována státem. Rodinám bylo vydáváno přesné množství jídla, každodenních potřeb a dalších věcí, které jste si mohli zakoupit pouze pomocí k tomu určených stravenek. Naši rodiče vzpomínají na to, že běžný občan dostal „štědrý“ příděl masa 150 g na celý měsíc (dnes menší steak).
To vedlo k tomu, že obyvatelé žili v době, kdy přežívali na rýži a na trošce zkažených nudlí se zředěnou rybí omáčkou a mohli si koupit maximálně jeden až dva oděvy za rok.
Možná to bude znít jako neuvěřitelná otázka, ale neměli bychom rodičům částečně i závidět? Pokaždé, když slyšíme příběhy z období „thời bao cấp“, je to vždy o tom, jak jednotliví členové rodiny strádali, co pro ně bylo obětováno anebo o životních přátelstvích, která se utvořila na základě každodenních těžkostí.
To, co víme, je, že díky těmto překážkám se z našich rodičů stali „nadlidé“. Nadlidé proto, že čeho si opravdu cení a pro co žijí, jsou lidé kolem nich. To nás nutí se zamyslet, má naše generace příběh, který by mohla vyprávět? Nezapomněli jsme v dnešní materialistické době na to, na čem opravdu záleží?
Otevřeli jsme tuto kavárnu nejenom pro to, abychom prodávali jídlo a nápoje. Chtěli jsme lidem připomenout hodnotu lidských vztahů.
Vychutnali jste si kávu, mrkli na naše „starožitnosti“ a možná se s někým seznámili.