Vernisáž Marek Kapler – Tady v Holešovicích. Fotografie 2016-22

Fotografii v rámu si můžete zakoupit a rovnou odnést. Cena je mírná 2 500,-Kč/kus. Koupí fotografie navíc přispějete na vznik knížky „Tady v Holešovicích.“ Na prodej je 23 fotografií v paspartě a rámu. V ceně zakoupené fotografie bude také knížka.

 

Markovo album Holešovic je cenné svědectví o naší době a jeho cena časem poroste. Marek i já jsme začali objevovat Holešovice v 70. letech, kdy měly pro romantiky neodolatelné kouzlo staré dělnické periferie s opuštěnými halami jatek. Bez ohledu na genius loci se tu dnes staví bezduché budovy kanceláří a rezidencí, jako kdekoliv jinde na světě. Marek je romantik, zároveň okouzlený snivec i nelítostný svědek proměny starých Holešovic. Na jeho snímcích nacházím tu a tam poezii řeky, rybáře na člunu, přístav nebo most ztrácející se v mlze, občas prchavou poezii okamžiku, psa uprostřed prázdné zasněžené ulice, ale bohužel až příliš často ošklivá místa, která většina z nás rychle míjí, aniž by zatoužila je fotografovat. Chaos staveniště a železobetonové kostry novostaveb. Nezavírá nad tou ošklivostí zděšeně oči. Syrová a na první pohled banální realita, ve které najdou poezii jen opravdoví básníci jako Kolář, Hrabal nebo Zábrana. Někdy ironie a škleb. Marek má do široka otevřené oči a svobodného ducha. Nenechá se svazovat žádnými dnešními fotografickými trendy. Po technické stránce perfekcionista.
Marek Kapler – U nás v Holešovicích
,,Psal se rok 1979 a já jako 18-ti letý mladík jsem se poprvé přistěhoval do Holešovic. Dětství jsem prožil u rodičů na Hradčanech. Holešovice se svým charakterem a kouzlem dělnické periferie představovaly pro mě zcela nový a nepoznaný svět. Po naší příbuzné jsem získal byt v Malé Plynární ulici. Sestával z jedné místnosti s výlevkou a wc na společné chodbě, v rohu stála kamna na uhlí. Ale byl to vlastní byt a pro mě úplná senzace. Začalo tak vzrušující období objevování neznámého prostředí. Přímo v domě byla hospoda s otevírací dobou 6-14, kam chodili popeláři a dělníci na ranní kávu, polévku a frťana. V děvět hodin už byla hospoda zaplněná a jen hučela. Z Holešovického pivovaru stoupala oblaka páry a vařilo se tu pivo Pražan. Rád jsem chodil do Holešovického přístavu kreslit nákladní lodě. Čtyři komíny Holešovické elektrárny dávaly čtvrti monumentální ráz ocelového města. Zažil jsem poslední rok provozu Holešovických jatek, provázený příšerným zápachem, který se v letních měsících táhl celou čtvrtí. Na nákladovém nádraží Bubny se posunovaly vlaky. V budově dnešní galerie DOX se nacházela mlékárna, kam ráno zajížděly cisterny. Mlýny a pekárny v Jankovcově ulici. Další továrny a dílny nebo jen ohrady a různá skladiště. Vzpomínám si na vyhlášený automat Maniny na rohu Dělnické a Komunardů, kam se chodily stravovat snad celé Holešovice. Na spoustu zaniklých hospod, kde se odehrával společenský život. Tato čtvrť mě přirostla k srdci, vystudoval jsem zde grafiku na AVU a prožil jsem zde krásných a intenzivních osm let. Holešovice v 80. letech měly ještě kouzlo romantické periferie. Dnes procházejí razantní proměnou. Z autentické dělnické a tovární čtvti se stává město bezduchých kanceláří a bohatých rezidencí. Od dob mého mládí jsem se po Praze několikrát stěhoval. Po 25-ti letech jsem se vrátil na místo, které mám rád a kam nějakým způsobem patřím, do Holešovic.“http://marakapler.cz/…y/7