Vernisáž Ludvík Feller: Souvislosti

Do 19. 6. 2022 bude v Galerii Miro, hned vedle býv.Kostela sv.Rocha, Strahovské nádvoří 1, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Ludvíka Fellera: Souvislosti.

Úvodní text Mgr. Petra Štěpána k výstavě a katalogu:

Většina výtvarných umělců je zařaditelná do jakýchsi hnutí či tendencí. Často jsou to hnutí generační, umělci zakládají skupiny, prochází stejnými ateliéry. Ti, kteří se vymykají těmto zkušenostem, bývají označováni za solitéry.
Ludvík Feller splňuje částečně tyto podmínky pro označení solitéra, částečně je spřízněn na dálku s různými mistry moderního umění. Myslím, že můžeme upomenout abstraktní gestickou malbu nebo výtvarnou řeč znaků, které tak miloval Paul Klee. Nejpozoruhodnějším literátem je Fellerovi Ladislav Klíma, u kterého si cení i jeho smyslu pro humor. Další stálicí na jeho literárním nebi je vždy inspirativní Franz Kafka. Důležité bylo pro Fellera seznámení se Sorokinovým dvojím pohledem na hodnoty: senzitivním a senzorialním. Tyto dva pohledy se střídaly po několik století.
My žijeme na konci sensoriálního pohledu a globalizace se bude velmi těžce potýkat se změnou do období sensitivního.
Feller není pouze malíř, jeho umělecká osobnost je dotvářena několika dalšími pozoruhodnými schopnostmi. Je sochařem, fotografem, konceptuálním umělcem, umí se velmi dobře vyjadřovat slovem.
Mnohdy je slovo součástí díla. Představa vyvolaná slovem je často konfrontována se sochařskými pracemi, většinou upravovanými přírodními objekty. Tato mnohostranná originalita se vyvíjela od dětství.
Tak autor vzpomíná na samé počátky: „Věnoval jsem se od raného dětství volné tvorbě. Mám ještě obrazy, které jsem maloval jako pětiletý. Katedrálu sv. Víta na několik způsobů. Maloval tam tenkrát malíř Margold a já jsem to jako sedmiletý odkoukal.“
Desetiletý Ludvík, posluchač kázání ve strahovském kostele, došel ke své představě Boha. Tím se mu stala celá příroda. A měla mu stačit k jejímu vyjádření, a to i pouhými fragmenty, znaky. Prostor mezi univerzem a znakem byl vždy dost velký… Autor ve článku Pohyb mezi významy zaznamenává: “Všechny mé výtvarné počiny jsou především mimořádným úsilím hledat vztah mezi formou a obsahem“.
A o něco dále vzpomíná na otcovy vymyšlené pohádky a veselé povídky. Velmi ho zaujaly otcovy krkolomné metafory, které považuje za obrazy aplikované do řeči.
Fellerovi se slovo stává přítelem, slova se mu vrací s významem nebo spíše s představou významu. Jakási archeologie slova umožňuje uvažovat, co bylo dříve, slovo nebo předmět? Nabízí se spíše předmět, ale nezapomínejme v nejvzácnější knize je napsáno „Na počátku bylo Slovo“. Slovo identifikuje, vytváří
představu, význam. Že je tento význam či znak nebo přímo objekt vnímán různě, je dáno osobními zkušenostmi pozorovatele. A když je více pozorovatelů, vnímají svými smysly obdobně fyzickou přítomnost znaku či objektu. Ta je pro ně jakýmsi společným jmenovatelem. Čitatelem se potom liší, každý divák nachází svá vysvětlení. Znaky mají svá tajemství, ta se probouzí v interakci s povzbuzenou činností mozku. (Staří Egypťané věřili spíše srdci).
Fellerovy znaky, stejně jako slova jsou zkratkovité a přímé, je mu blízká přesnost a výstižnost. Pro tyto své vlastnosti má osobité vysvětlení. Jako osmiletý byl se zánětem ucha rychle operován v nemocnici.

Ta nutná rychlost zásahu, ten dramatický zážitek snad osudově uspíšila jeho smysl pro přímost, zrychlení a zkratku. Ne náhodou byl úspěšný i jako grafik. V první polovině šedesátých let, tři roky za sebou vítězil ve všech soutěžích v oblasti logo. Tak mohl využít svých schopností v moderním designu. Byl přítelem Josefa Flejšara, profesora na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Flejšar byl v Čechách propagátor sítotisku. Vynikal především v plakátové tvorbě, podobně jako jeho žáci.
Na tuto dobu autor vzpomíná: “K soutěžím na logo mne navedla moje přítelkyně. Ona mne přemluvila. To byla práce pro umprumáky, kteří se soutěží také zúčastnili. Ti byli pro tuto činnost školeni. Já jsem se školil sám“.
Fellerova studia na vysokých školách nebyla snadná. Na zákroky kádrováků musel opustit jak pedagogickou fakultu, tak fakultu filosofickou. A tak se rozhodl hledat šťastnější život v Německu, v emigraci.
Ludvíka Fellera vždycky přitahovala takzvaná volná tvorba. Malovat znaky a symboly, většinou jimi zaplnit celý formát a uzavřít dílo promyšlenou kompozicí. To je postup tvorby u většiny obrazů.
Autor je zároveň otevřen představám vycházejícím z fantazie šamanismu, archeologie, představám, které se promítají třeba v současných masopustních oslavách.
Zcela zvláštní disciplínou jsou Fellerovy sochy – objekty. Většinou používá přírodních nebo civilizačních motivů, často odpadních produktů lidské činnosti. Stejně jako u malovaných znaků vyvolávají mnohé otázky. Sochou se stává například upravený dřevní odpad nebo maličké segmenty přírody. Tak se Ludvík Feller vrací k dětskému objevu svého vesmíru složeného z nekonečného množství segmentů, v nekonečné skladbě světa.
Mgr. Petr Štěpán
historik umění