Vernisáž Luděk Vojtěchovský: Aranžovaná zátiší

Když jsem se zamýšlel nad tím, co charakterizuje tvorbu posledních let známého pardubického fotografa Luďka Vojtěchovského, přišlo mi, že tím nejpodstatnějším rysem je schopnost autora zachycovat fragmentárnost světa a převádět ji v řád. Cesta k jeho dnešnímu fotografickému výrazu a rozpoznatelnému rukopisu byla postupná, logická, bez náhlých odbočení a uspěchaných dobových experimentů a mód.

Luděk Vojtěchovský začínal jako reprodukční fotograf ve Východočeských tiskárnách, později působil jako fotograf Krajského střediska Státní památkové péče v Pardubicích.

V letech 1974 – 1978 fotografoval Luděk Vojtěchovský staré lidi a děti na ulicích, později v průběhu dalšího desetiletí se soustředil na město samotné, na jeho fragmenty, opuštěné ulice a oprýskané zdi. V posledních letech se věnoval kromě portrétní fotografie hlavně aranžovaným kompozicím, které volně, ale logicky navazují na jeho předchozí fotografie fragmentů města. Jeho dnešní, převážně abstraktní kompozice evokující realitu města a krajiny, však na rozdíl od předchozí tvorby nevznikají v terénu, ale přímo ve fotokomoře. Realita města s jeho ulicemi a zdmi byla nahrazena realitou předmětů, věcí kolem nás, věcí, které často ani nevnímáme; a když, tak jako odpady naší každodenní činnosti. Tyto banální předměty jako jsou odstřižky papírů, kartonů, skla se stopami po kapkách vody, plechy, textilní vlákna, uschlé listy a mnoho dalších předmětů uvádí fotograf do nových vztahů a souvislostí a vytváří tak novou realitu – čisté kompozice pevného řádu, fiktivní architektury měst a krajin. V kompozicích Luďka Vojtěchovského můžeme vycítit i jejich jakousi skrytou symboliku, i když ji autor jako symboliku pravděpodobně ani nezamýšlel. Přesto je přítomna: svět dneška jakoby postrádal celost. Jeho nejistota, neklid a rozbitost na fragmenty je znamením naší současnosti.

Současné práce Luďka Vojtěchovského vznikají netradiční cestou bez použití fotografického aparátu pouze pod zvětšovacím přístrojem. Autor užívá postupů klasické fotografie. Zasahuje do negativu, a již mechanicky nebo cestou chemickou, používá také sendvičů (tzn. dvou negativů položených na sebe ve zvětšovacím přístroji).

Tvorba Luďka Vojtěchovského dozrála k vysoké kvalitě intenzivní a dlouholetou prací v tichém soustředění. Jeho dílo je důkazem, že umění fotografie vyrůstá nenápadně i mimo velká centra a v době digitálních manýr všeho druhu stále ještě (!) na půdě klasických fotografických postupů.

Lubomír Netušil