Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Lucie Mičíková, Zuzana Žabková: Dům osvobozený od svých pater

6. 8.-30. 8. / Meetfactory / Instalace

Do 30. 8. 2015 bude v Meetfactory, Ke Sklárně 15, Praha 5, přístupná v galerii Kostka výstava Lucie Mičíkové a Zuzany Žabkové: Dům osvobozený od svých pater.

Výstava DŮM OSVOBOZENÝ OD SVÝCH PATER je součástí dlouhodobého projektu s názvem „Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu“, v jehož rámci autorky rozvíjejí vzájemný dialog. Dynamika pohybu v kresbě a prostorová kresba choreografie se prolínají s prožíváním a procítěním průběhové architektury.

Umělecké vyjadřování Lucie Mičíkové(1986) je zakořeněné v paměti a asociacích. Zajímá se o architekturu a inspirovaná knihou Gaston Bachelard La Poétique de l’Espace (Poetika prostoru) vytváří osobní instalace jako snové, utopické, vzpomínkové prostory. Mičíková využívá jednoduchých postupů – jsou to sympaticky nerafinované, jakoby ležérní kombinace kreseb, výstřižků z časopisů, fotografií a papírových útržků, jakési napůl projekty, napůl obrazy. Vytvořené s fantazií a citem z obyčejných, běžně dostupných, nebo i odpadových materiálů.

Zuzana Žabková(1987)je vizuální umělkyně a choreografka. Ve své tvorbě spojuje zájem o průnik různých uměleckých žánrů- hudbu, tanec, choreografii, poezii, grafické partitury. Její přístup evokuje fluxusová díla a sama na tuto příbuznost někdy i záměrně poukazuje. Na rozdíl od umělců Fluxusu se však ve své tvorbě nepohybuje jen na rozmezí hravosti a humoru, expresivního gagu a ironie, ale zabývá se i vážnými tématy jako je analýza pohybu těla v prostoru, komunikace tanečníka s hudbou nebo tématizuje podobnosti choreografie s filmovým střihem.

Popis projektu: Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu Společným motivem autorek se stává vnímání prostoru a budování jeho architektury skrz pohyb a instalaci. Pojmy, jako jsou mapa, půdorys, architektura, s nimiž pracuje Mičíková začínají nenápadně splývat s pojmy situace, zadání, choreografie, které využívá Žabková. Společným tématem umělkyň je definice vnitřního a vnějšího prostoru skrz jednotlivá média jim vlastní. Inspirace vypáleným patrem budovy AQB v Budapešti, kde měly autorky možnost kooperovat na společné rezidenci, přivedla Mičíkovou k myšlence rozpracovat motiv staré japonské obkladové techniky Shou sugi ban. Ve svých koláží a objektech využívá tuto techniku opalování dřeva – vnějších obkladů obydlí, a ponechává ji v jejím prvotním stádiu. To, co se mělo původně ocitnout venku v jejích mapách a modelech zůstává uvnitř. Žabková navazuje na rozpracované architektury a imaginární prostory umístěním performera přímo do nich. Využívá k tomu odkaz na prostor vypálené sekvoje, která kdysi sloužila jako obydlí Californským Indiánům.

Linky:
http://uzanazabkova.blogspot.cz/
http://luciemicikova.blogspot.de/



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Lucie Mičíková, Zuzana Žabková: Dům osvobozený od svých pater