Vernisáž Lucie Mičíková, Zuzana Žabková: Dům osvobozený od svých pater

Do 30. 8. 2015 bude v Meetfactory, Ke Sklárně 15, Praha 5, přístupná v galerii Kostka výstava Lucie Mičíkové a Zuzany Žabkové: Dům osvobozený od svých pater.

Výstava DŮM OSVOBOZENÝ OD SVÝCH PATER je součástí dlouhodobého projektu s názvem „Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu“, v jehož rámci autorky rozvíjejí vzájemný dialog. Dynamika pohybu v kresbě a prostorová kresba choreografie se prolínají s prožíváním a procítěním průběhové architektury.

Umělecké vyjadřování Lucie Mičíkové(1986) je zakořeněné v paměti a asociacích. Zajímá se o architekturu a inspirovaná knihou Gaston Bachelard La Poétique de l’Espace (Poetika prostoru) vytváří osobní instalace jako snové, utopické, vzpomínkové prostory. Mičíková využívá jednoduchých postupů – jsou to sympaticky nerafinované, jakoby ležérní kombinace kreseb, výstřižků z časopisů, fotografií a papírových útržků, jakési napůl projekty, napůl obrazy. Vytvořené s fantazií a citem z obyčejných, běžně dostupných, nebo i odpadových materiálů.

Zuzana Žabková(1987)je vizuální umělkyně a choreografka. Ve své tvorbě spojuje zájem o průnik různých uměleckých žánrů- hudbu, tanec, choreografii, poezii, grafické partitury. Její přístup evokuje fluxusová díla a sama na tuto příbuznost někdy i záměrně poukazuje. Na rozdíl od umělců Fluxusu se však ve své tvorbě nepohybuje jen na rozmezí hravosti a humoru, expresivního gagu a ironie, ale zabývá se i vážnými tématy jako je analýza pohybu těla v prostoru, komunikace tanečníka s hudbou nebo tématizuje podobnosti choreografie s filmovým střihem.

Popis projektu: Až se vrcholky našeho nebe spojí, můj dům bude mít střechu Společným motivem autorek se stává vnímání prostoru a budování jeho architektury skrz pohyb a instalaci. Pojmy, jako jsou mapa, půdorys, architektura, s nimiž pracuje Mičíková začínají nenápadně splývat s pojmy situace, zadání, choreografie, které využívá Žabková. Společným tématem umělkyň je definice vnitřního a vnějšího prostoru skrz jednotlivá média jim vlastní. Inspirace vypáleným patrem budovy AQB v Budapešti, kde měly autorky možnost kooperovat na společné rezidenci, přivedla Mičíkovou k myšlence rozpracovat motiv staré japonské obkladové techniky Shou sugi ban. Ve svých koláží a objektech využívá tuto techniku opalování dřeva – vnějších obkladů obydlí, a ponechává ji v jejím prvotním stádiu. To, co se mělo původně ocitnout venku v jejích mapách a modelech zůstává uvnitř. Žabková navazuje na rozpracované architektury a imaginární prostory umístěním performera přímo do nich. Využívá k tomu odkaz na prostor vypálené sekvoje, která kdysi sloužila jako obydlí Californským Indiánům.

Linky:
http://uzanazabkova.blogspot.cz/
http://luciemicikova.blogspot.de/