Vernisáž Lucie Hošková – Jsme jen dunící kov

Název výstavy vychází z Bible, konkrétně z Prvního listu Korintským, a objevuje se i ve filmu Andrej Rublev Andreje Tarkovského. Hošková jej propojuje se svou vlastní prací s kovem: kovové rámy vnímá nejen jako technický prvek, ale také jako symbol tíhy, rezonance a těla samotného. Na rámy instaluje plátna, která předtím ukládá do země a po čase znovu vyzvedává. Stopy půdy a vlhkosti se vpíjejí do materiálu a dávají mu podobu kůže, záznamu času i tělesné pomíjivosti.

Do kontrastu s těmito objekty staví anatomické studie lidského těla. Na jedné straně stojí detailní pozorování, na druhé stopa rozpadu. Obě roviny se setkávají v jednom prostoru a otevírají dialog mezi přítomností a zánikem, dvě podoby pozemského vtělení.

V poslední době se Hošková odklání od snahy koncentrovat složité koncepty do jediného obrazu. Jednotlivá témata rozpracovává v sériích, což umožňuje jejich jasnější vyznění. Sama k tomu říká, že se snaží, „aby na obraze bylo co nejméně, ale v obsahu všechno“. Tento minimalismus uvolňuje prostor pro atmosféru, která působí přímo a bez ornamentu.

Zajímá ji například i pozornost k jemným jevům. V sérii větru se pokouší zachytit okamžik, kdy se pohne jedno stéblo trávy a druhé ještě ne. Inspirací se jí staly texty Davida Tibeta, v nichž vítr získává animistické vlastnosti a stává se symbolem duchovní přítomnosti. V jeho albu If a City Set Upon a Hill se objevuje obraz „lišky korunované větrem“ , poetický motiv, který v jejích obrazech ožívá jako meditace o neuchopitelnosti a pomíjivosti. Výstava Jsme jen dunící kov představuje soubor děl, v nichž se propojuje země, vítr a lidské tělo. Nejedná se o estetizaci smrti, ani pouhou reflexe rozkladu, ale spíše vizuální meditaci o přítomnosti, víře a pomíjivosti, o tom, co v nás zůstává, i když se pomalu vytrácíme.

Lucie Hošková se představila už na své první sólové výstavě Pach vagíny a dezinfekce v pardubickém Artspace NOV, kde jasně ukázala odvahu otevírat tělesná a intimní témata. Její práce byla také zařazena do programu Centra současného umění DOX, jedné z nejvýznamnějších institucí v České republice. Výstava Jsme jen dunící kov je již druhou spoluprací s HIDDEN Gallery po projektu v prostoru HIDDEN Republika a potvrzuje kontinuální zájem galerie o její práci.