Vernisáž Lucie Gelemová: Obrazy a grafiky

Do 27.2.2018 bude v suterénním foyer Divadla Bez Zábradlí, palác Adria, Jungmannova 31, zdarma přístupná v době kolem představení (18:00 – 19:00) nebo po domluvě s galeristou výstava obrazů a kreseb Lucie Gelemové.

Autorka o sobě píše:

Je novodobá česká malířka originálních autorských děl. V její tvorbě vidíme osobní pocitové vyjádření, podané jedinečným stylem, který obsahuje umělecké prvky expresionismu, abstrakce a syntetického kubismu. Autorka začala s kresbou a malbou jako samouk. Skrze umění formuluje nelehké osobní prožitky, niterné pohnutky a dojmy ze svého života. Obrazy tak zachycují i jistou formu dekadence, která je přenesena z každodenních zážitků ze světa kolem ní.

Narodila jsem se 31.12.1982 v Českých Budějovicích. Ve 23 letech jsem se  vypravila do Londýna, kde jsem byla oslovena  židovskou malířkou Barbarou Jackson, pod jejímž vedením jsem se začala umělecky rozvíjet na denním studiu v The Institute, Archer Academy. Po tříletém pobytu v Londýně jsem se vrátila zpět do vlasti, kde jsem absolvovala kurz arteterapie při Masarykově univerzitě v Brně a půlroční kurz malby v Atelieru Jaroslava Platila v Českých Budějovicích. Od roku 2014 do roku 2017 jsem studovala na Art & Design institutu v Praze, který jsem úspěšně zakončila státní zkouškou. Dále se zdokonaluji a postupně začínám pronikat se svými obrazy do veřejných galerií a soukromých sbírek.

“Lucie Gelemová – ať už záměrně nebo bezděčně – navazuje na odkaz českého moderního umění a usiluje objevit pro sebe vlastní východisko. Zdá se mi, že ji má mnohé co říci náš syntetický kubismus, lépe řečeno poznatky, které si z něho odvodil Josef Čapek ve svých komorních dílech z první poloviny třicátých let minulého století. Také ona totiž zakládá své figurální, krajinářské obrazy a zátiší na zjednodušené lineární osnově a na plošné projekci objemů, tedy na prostředcích, jimž zároveň člení a rytmizuje obrazovou plochu. Preferuje čisté barvy, z nichž do značné míry těží významové vyznění svých brazů. Ty většinou počítají s úsměvnou stylizací, jindy tíhnou k pohádkově odstíněnému sdělení nebo do poloh imaginativních. Domnívám se, že jde o úsilí, které je hodno pozornoti.”

PhDr. Jiří Hlušička