Vernisáž Lenka Krkavcová, Lenka Lormanová, Eliška Astlová, Pavla Šebková a Hana Šmidrkalová: Perspektivy

Do 3. 9. 2023 je v Galerii ve věži Novoměstské radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2 (vstup z Vodičkovy), přístupn.á zajímavá výstava Perspektivy – Lenka Krkavcová, Lenka Lormanová, Eliška Astlová, Pavla Šebková a Hana Šmidrkalová.

Perspektiva: Hledisko. Stanovisko. Pohled do dálky. Vyhlídky do budoucnosti. Úhel pohledu. Tím vším a mnohým dalším může perspektiva být. A je to i název výstavy pěti mladých umělkyň, jejichž cesty se protly v ateliéru Art & Design Institutu pod vedením doc. ak. mal. Romana Franty a které každému, kdo by měl chuť se dívat, chtějí nabídnout svou vlastní vizuální perspektivu. Autorky k divákovi promlouvají každá svým vlastním výtvarným jazykem, a ať už mu předkládají pohled na lidské tělo, interiér, vodní hladinu či krajinu, spojuje je hravá barevnost i hledání nových úhlů pohledu na svět.

LENKA KRKAVCOVÁ (*1984)

Instagram: https://www.instagram.com/krkavcovalenka/ 

Zátiší. Soubor neživých předmětů, klasický námět výtvarného umění.  Pro Lenku Krkavcovou však není cílem, ale východiskem, nezajímá se o samotné předměty a jejich veristické zpracování, zaujala ji estetika jejich deformovaných odrazů, které předměty vytvářejí na zakřiveném reflexním povrchu. Nevnímá je jako pouhý odraz reality, ale jako nadskutečný svět plný tvarů, barevných ploch a linií, do nějž je možné vstoupit jen tím, že se člověk zadívá. Svět, který jako by existoval i neexistoval zároveň. Vidíme jej, ale vejít do něj nelze. Přitom stačí pohnout hlavou a jeho uspořádání se úplně změní. A tak jsou její plátna plná barev, tvarů a rytmů, které nám nabízejí prostor, v němž mohou oči i mysl svobodně bloumat, hledat nebo se prostě jen dívat. Dopřávají nám tak nejen prostor pro uvolnění mysli, ale i nabízejí námět k přemýšlení nad hranicemi reality, co vše lze považovat za skutečné a jestli je nutné, aby mělo vše fyzickou podobu k tomu, aby to existovalo.

LENKA LORMANOVÁ (*2001)

Web: https://lenkalormanova.myportfolio.com 

Instagram: https://www.instagram.com/llor10/ 

Lenka Lormanová se ve své tvorbě zabývá fotografií i malbou. Nyní ona dvě média výtvarného sdělení propojila, přičemž výsledkem této syntézy je soubor 9 fotografií autorčiných maleb, pro něž jí jako plátno posloužila lidská těla. Každá jedna fotografie představuje jinou barvu barevného kruhu, kdy jsou jednotlivé barvy vyjádřeny pomocí apropriací monochromatických obrazů emblematických moderních malířů. Obrazy jsou namalovány na fragmentech těl devíti různých žen. Autorka se tak svým štětcem dotýká tématu jedinečnosti každého člověka, přestože lidská těla jsou ve své podstatě primárně totožná, plní stejnou funkci fyzické schránky, vznikají stejným způsobem a jsou stejně zranitelná. Tím, jak byla těla při práci vystavena autorčiným dotekům i pohledům a nyní jsou stejně tak vydána napospas našemu zkoumání, dýchají fotografie křehkou intimitou a zranitelností.    Autorka si ve svých fotografiích hraje s naším zrakovým vnímáním, kdy v prvním okamžiku vnímáme barevnost fotografie, pak rozpoznáme jednotlivé malby a teprve nakonec si uvědomíme, na čem jsou vytvořeny. Malby zde fungují ve vzájemné synergii s těly – zahalují jejich nahotu, kryjí je a chrání před naším zrakem – ale současně jsou jimi samy ovlivňovány – jsou deformovány strukturou kůže i samotným zakřivením jednotlivých částí těla, na nichž jsou vytvořeny. Samotná instalace fotografií se snaží přetvořit barevný kruh ve skutečný prostor, do nějž může divák fyzicky vstoupit a který pro něj odstíní veškeré vizuální ruchy okolí. 

PAVLA ŠEBKOVÁ (*1989)

Web: https://www.letkn0w.me 

Instagram: https://www.instagram.com/sshy.artist/ 

Krajina, ticho, duše. Duše, ticho, krajina. V obrazech Pavly Šebkové je krajina hlavním motivem jen   zdánlivě. Jejím cílem totiž není popisnou malbou zachytit vnější svět ale naopak – autorka obrací zrak dovnitř do vlastního nitra, které propátrává až do nejzazších koutů. Její krajiny tak nejsou pouhým zachycením reality, ve skutečnosti jsou vyjadřovacím prostředkem, pomocí kterého se nám malířka snaží vyprávět o duši člověka, v níž můžeme najít mnohá místa plná osamělého smutku, nevědomosti, co nás čeká, nemohoucnosti nahlédnout za mlhu, která rozostřuje kontury, známé tvary proměňuje v mihotavé chvění a zbavuje nás tak schopnosti rozpoznat.  Malířka užívá tlumených barev, jejichž zastřenost vzbuzuje pocit melancholie a smutku. Na první pohled klidné liduprázdné krajiny tak rezonují tichým napětím a nutí k zastavení, kontemplaci a možná zamyšlení nad krajinou vlastní duše a jejími skrytými zákoutími.

HANA ŠMIDRKALOVÁ (*1980)

Web: https://www.hanasmidrkalova.com 

Instagram: https://www.instagram.com/hanasmidrkalova/ 

Hana Šmidrkalová je autorkou mnoha poloh. Odmítá škatulky a přetvářku. Sama věří v mnohovrstevnatost lidské bytosti, kdy každý máme v sobě množství poloh i tváří, a před sebou mnoho cest, po nichž se můžeme dát, je to její filosofií a stává se to i programem její malby. Nechce se zaměřit pouze na jednu část života, vidění světa a ostatní opominout. Ve své malbě chce obsáhnout pokud možno všechny jejich aspekty, poznat je ze všech úhlů a stran, a tím poukázat na to, že není třeba se skrývat, dělat se jinými, než jsme. Ve svých malbách tak varíruje od něžných motivů a jemných tónů, přes téměř monochromatickou zádumčivost, až po divokou barevnost a expresivní malířské podání přetékající výbušnou ženskou energií. 

ELIŠKA ASTLOVÁ (*2000)

Web: https://astlart.cz/?p=25 

Instagram: https://www.instagram.com/astlart/ 

Tématem série akrylových maleb Elišky Astlové je nepřehlednost dnešního světa přeplněného informacemi, jež se na jednotlivce valí ze všech stran.   Člověka je zahlcen a tápe. Ztrácí se. Topí. Voda, symbol očisty, podmínka života, ale i živel, jenž může životy brát, je zde chápána jako paradoxní paralela k neutuchajícímu proudu informací, jimiž je člověk v dnešním světě neustále zahlcován, ale bez nichž by v něm jen těžko mohl obstát. Dusí jej ztráta orientace a svírá z ní plynoucí úzkost. Malířčiny expresivní malby tak na nás křičí němou nemohoucností gest tonoucího v moři lží, pravd a polopravd a jeho beznadějnou snahou odlišit jedno od druhého.  Jejím jazykem je intenzivní barevnost. K popisu světa používá komplementárních barev vůči realitě, aby tak vybízela k uvažování nad tím, jestli skutečnost je opravdu taková, jak se nám jeví.