Vernisáž Legenda Jakub Romanov

Už jen do 3.12.2015 můžete v Galerii Havelka, Martinská 4, Praha 1, zhlédnout výstavu – výsledek práce Jakuba Romanova.

Jedná se o šestý díl výstavního projektu „Legendy Gr2“.

Příležitost vidět malíři přímo pod ruku se naskytne v Galerii Havelka od konce října do poloviny prosince 2015 v průběhu pilotního dílu projektu „Legendy Gr2“.

Během osmi týdnů se zde postupně představí osm tvůrců, o kterých se v prostředí Kokoliova ateliéru Grafika 2 na AVU v Praze vyprávějí legendy. Jsou to jak umělci, kteří se prosadili na výtvarné scéně, tak i osobnosti, které léta intenzivně pracují v soukromí ateliéru a jejichž dílo může být pro veřejnost speciálním překvapením.

Galerie Havelka svou dispozicí umožňuje kolemjdoucím pohled do interiéru galerie. Umělci budou vytvářet své dílo přímo na místě a to za plného „dozoru“ veřejnosti. Přijďte se podívat naživo do Martinské ulice, případně sledujte průběh tvorby na webové adrese www.galeriehavelka.cz/cs/aktuality

Projekt je věnován Šárce Trčkové.

JAKUB ROMANOV se narodil v roce 1971, mezi lety 1991 až 2003 studoval AVU.

„Jakub byl super-talentovanej kreslíř, když jsem ho zdědil v roce 1992 po Daliborovi Chatrném. Droboučké pokreslené papírky vibrovaly psychickou kubinovskou šrafurou. Dodnes jsem nepotkal podobného.“

„Jakub prodával své obrazy za pár stovek různým známým, to byla jeho obživa. Tehdy jsem zásadně odmítal komerci v umění, ale v Jakubově drobném byznysu jsem viděl možnou variantu neodcizeného nakládání s uměleckým dílem. Bylo by zajímavé ty obrazy dneska posbírat.“

„Jakub mě šokoval taky tím, jaké knihy četl. Nikoho by nenapadlo, že si takovej bouřlivák bude číst například národního buditele Třebízkého.“

„Po pár letech čím dál divočejšího života Jakub ztratil zájem o školu, a mně nezbylo než jeho studium ukončit. Jenže pak se objevil znovu na přijímačkách, dokonce několik roků po sobě. Nakonec jsem mu uvěřil, že to myslí vážně. Diplomoval u Skrepla v 2003. Strašně mi imponuje, že to nevzdal, uvádím ho vždycky jako zcela nepravděpodobný případ.“

„Někdy kolem 2000 přišel do ateliéru Jano Mančuška a říkal studentům, že nemají být ignoranti, že mají studovat mezinárodní magazíny a pracovat na prosazení své práce. Dostavil se tam zrovna i Jakub, a vypadalo to, že se kvůli téhle věci poperou, musel jsem je skoro odtrhávat.“

„Jednou jsme si dali s Jakubem Romanovem zakázané uvolnění (bylo to už v té opravené dolní budově) a Jakub najednou začal mluvit o tom, jaký všechny barvy vidí v bílý zdi. Myslím, že ve hře byla modrá a okry.“

„Petr Vaněček, můj soused na Lidické a možná největší bohém naší generace, mluvil o Jakubovi s hrůzou v očích.“

„Jedna z věcí, pro který si Jakuba moc cením je, že i když s ním někdy smýkaly zakázané substance, nikdy nedělal křivoty a nelhal kamarádům – což v takových uživatelských oblastech není žádná samozřejmost.“

„Je to čestnej chlap!“