Vernisáž Ladislav Karoušek: Výběr z obrazů

Do 17.1.2016 bude v Galerii Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, Praha 1 (u Národního Divadla), přístupná zajímavá výstava Ladislav Karoušek: Výběr z obrazů.

Výstava je výběrem z tvorby významného malíře, příslušníka generace padesátých a šedesátých let minulého století, který svůj spontánní malířský talent využil k obohacení české lyrické abstraktní krajinomalby. Jeho obrazy a kresby se dnes stávají znovu aktuální jako příklad malby hledající identitu člověka jako součásti přírodního a vesmírného dění.

Ladislav Karoušek (17. září 1926 Turnov – 22. března 1991 Praha) byl český výtvarník.

Vystudoval odbornou školu šperkařskou v Turnově, obor rytí drahokamů a skla. V Praze studoval na Akademii výtvarných umění u profesorů Silovského a Holého. V jeho Tvorbě se od počátku 60. let objevuje inspirace Českým rájem kolem Jizery a podhůřím Jizerských hor v okolí Jablonce na Nisou. Z počátku převažuje v jeho tvorbě realismus s prvky abstrakce, ze kterého se postupem času formuje zcela abstraktní ztvárnění krajiny. V Karouškových obrazech jsou pocity z přírody, z jejích proměn během roku. Díky mistrovské práci s barvou lze z obrazů vnímat vůně, náladu…i přes chybějící konkrétní realistické prvky. Obraz Září je skvělou ukázkou. Je zcela abstraktní, ale vnímavý člověk z něj pozná záříjový den, s jeho vůněmi, barvami. Březen v lese – jedna z realistických prací…březnový těžký a mokrý sníh. Stromy, které se probouzejí a vítají jaro. Obraz Smutný idol je zástupcem figurální tvorby Ladislava Karouška, zde je kombinace abstrakce a realismu zcela zřejmá. Dalším figurálním dílem je Laděna.

L. Karoušek byl členem skupiny M57, se kterou v roce 1959 poprvé vystavoval. První samostatnou výstavu měl v Praze v roce 1960. V roce 1965 byl na studijním pobytu na Cejlonu, kde tvořil a tato díla vystavil v Colombu a Mahanuwere, v roce 1966 pak v Městské knihovně v Praze.

Realizoval mnoho výtvarných řešení v interiérech, například v roce 1967 výtvarně řešil a realizoval výzdobu vstupní haly Kulturního domu v experimentální obci Rovná na Sokolovsku. V roce 1977 dokončil výtvarnou výzdobu plaveckého bazénu v Písnici u Prahy.

Snažíme-li se alespoň ve stručnosti připomenout, co všechno Ladislava Karouška inspirovalo v jeho tvorbě, musíme se především zmínit o prostředí bohatém na přírodní krásy a historické památky, o tajuplných zákoutích přímo ideálních pro dětské a klukovské hry, o Kozákovu, strážné hoře Českého ráje, na niž se s tichým obdivem díval oknem turnovského bytu a do paměti ukládal její neustále se proměňující tvář, o Jizeře, staré cihelně a městském parku. Je třeba zmínit se o rodinném prostředí a vzpomenout na lidi, kteří usměrňovali jeho záliby a chování víc osobním příkladem než poučováním, o lidech, kteří rádi muzicírovali nebo hráli divadlo (a umožnili i jemu záhy proniknout do fantazii rozněcujícího divadelního zákulisí), zajímali se o výtvarné umění a rozuměli mu. V některých turnovských rodinách vídal ukázky z tvorby umělců Českého ráje, obrazy a grafické listy uměleckými kvalitami daleko přesahující rámec kraje. Poměrně brzy poznal některé turnovské malíře osobně. Seznámil se s Karlem Vikem i Karlem Kinským, jehož kresby plné tichého půvabu se již počátkem čtyřicátých let snažil napodobit. V jeho rozhodování o celoživotní orientaci na výtvarné umění sehráli významnou úlohu i profesor turnovského gymnázia Jan Choura a především profesoři šperkařské školy Zděnek Juna, Vladimír Linka, Josef Durych a Karel Tuček.

CV: Wikipedia