Vernisáž Kristýna Maršíková (Málková): Pure Joy

Text Terezy Koucké o autorce:

Kristina Maršíková Málková (*1983) absolvovala Akademii výtvarných umění v ateliéru Karla Strettiho. Ve středu jejího zájmu stojí od počátku především člověk sám o sobě, její tvorba se tak z velké části skládá právě z figurálních obrazů. Volba témat je nadčasová a vlastně velmi jednoduchá: čerpá ze světa, který je jí dobře známý. Převážně jde o zobrazení konkrétních osob a míst, ke kterým má nějakou emocionální vazbu. Světlo v jejím pojetí přerůstá z optického jevu v duchovní princip, který prostupuje krajinami a interiéry, zanechává svůj nesmazatelný otisk a proměňuje vše, čím projde. Velkou inspirací je autorce šumavská krajina, interiéry sakrálních staveb a běžné události a povinnosti všedních dní.

Kristinino výtvarné vyjadřování je povětšinou zcela konkrétní, oproštěné od jakýchkoli složitostí a obdařené velkým smyslem pro zachycení atmosféry. Díky výběru témat a minimální aktualizaci do současné doby jsou její práce všeobecně dobře srozumitelné. Nejnovější obrazy mají zcela nový charakter oproti malbám z minulých let. Ačkoli již dříve Kristinu velmi zajímala dětská témata, především svět viděný dětskýma očima, kdy se dítě poprvé setkává s neznámými věcmi a zkoumavě poznává okolní svět, nyní je tento zájem pozměněn mateřstvím a každodenní péčí o tři malé děti. Je přetaven do každodennosti ztvárňované s velkou dávkou nadhledu a citem pro komické situace. Takové jsou například obrazy Máma (Jdou po mě) se sápajícími se dětmi nebo Autoportrét s ponožkou zobrazující nekončící boj s haldami špinavého prádla.

K vizuální přitažlivosti obrazů přispívá nejen experimentování s nepřebernými možnostmi kombinace voskové batiky a malby, kterou autorka dovedla k dokonalosti, ale také spojení znakových repetitivních motivů a téměř hyperrealistické malby. Tato dvojakost činí z jejích pláten neotřelý harmonický celek. Zmnožením zjednodušených prvků, například ponožek, jahod, třešní nebo zmrzlin, se výtvarnice podle svých slov dostává až do transcendentální roviny, kdy jejich mnohost vyjadřuje nekonečno a zároveň archetypální znázornění daného předmětu. Autoportréty se někdy schovávají za jiným výjevem (Autoportrét s ponožkou, Třešně), jindy jsou explicitnější a upomínají až na renesanční portréty (Autoportrét s květinou). Rozfázování pohybů a výrazy žroutů zmrzlin mohou vzdáleně připomenout například šklebící se hlavy Jiřího Sopka ze 70. a 80. let minulého století. Tam, kde autorka používá pouze voskovou techniku převrstvenou sjednocující tmavou barvou, dosahuje ve velkém formátu zajímavého grafického účinku linorytu.

Tereza Koucká

IG: kristina.malkova_art, FB: kristina.malkova.3