Vernisáž Kristýna Maršíková Málková: Okamžik V(d)ěčnosti

Do 28. 3. 2025 je v The Barrister Coffee & Wine, Štěpánská 59, Praha 1, zdarma přístupná velmi zajímavá prodejní výstava Kristýny Maršíkové Málkové: Okamžik V(d)ěčnosti.

Komentovaná prohlídka (pro vážné zájemce z řad sběratelů a pouze na předchozí objednání): čtvrtek 27. 2. 2025 v 18:00.

Průvodní text kurátorky Mgr. Jany Doktorové k výstavě:

Tvorba malířky Kristiny Maršíkové Málkové (*1983) vyniká dovedným propojováním zdánlivě protikladných, ve skutečnosti však velmi dobře se doplňujících principů: tradiční umělecké řemeslo je povýšeno výtvarnými experimenty, hyperrealistické formy jsou vsazeny do expresivního a abstrahujícího pozadí a civilní náměty zachycující na první pohled všední momenty nám mnohdy zprostředkovávají hlubší spirituální či transcendentální poselství.

Touha po vlastním výtvarném vyjádření ji provázela již od dětství, kdy si zároveň často a s velkou oblibou prohlížela díla starých mistrů a pokoušela se o jejich reprodukování. Prostředí rodiny, v níž bylo umění hodnotou a návštěvy výstav a památek přirozenou součástí života, její kreativní sklony vhodně podněcovalo. Souběžný důraz na všeobecné vzdělání a osvojení „jistého a etablovaného řemesla” ji však k volné tvorbě dovedl oklikou – přes klasické gymnázium a následné studium restaurátorství na Akademii výtvarných umění v ateliéru Karla Strettiho. Restaurátorství ji poskytlo detailní znalost malířských technik a materiálů a jak sama říká, naučilo ji i velké trpělivosti, disciplíně a pokoře.

Během studií Kristina mistrně ovládla také schopnost realistického znázornění. V pozdějším vývoji její volné tvorby však přišla potřeba vykročit za jeho hranice a rozšířit repertoár výtvarných vyjadřovacích prostředků. V roce 2022 proto začala experimentovat s technikami a objevovat vlastní nekonvenční styl, který postupně nalezla například ve spojení voskové batiky či tradiční textilní batiky s klasickou malbou. Technika využívající vosk (kterou na výstavě reprezentují například obrazy Autoportrét s květinou, Autoportrét s ponožkou, Zmrzlina či Jahody) stojí na pomezí malby a grafiky. Barvy jsou nanášeny od nejsvětlější po nejtmavší a v každé vrstvě jsou voskem vykryty ty plochy, které tonálně odpovídají požadované modelaci. Plocha je následně zatřena další tmavší barvou a tento proces se několikrát opakuje. Nanášení a snímání voskových vrstev jakožto nástroj postupného „vykreslování“ motivů v obraze, během něhož však umělec pracuje de facto „naslepo”, klade velké nároky na přesnost a představivost. V určitých aspektech je tak blízký i grafické technice litografie, se kterou autorka započala v tomto roce (vystavené litografie Malý princ a Tři Grácie jsou jejími prvotinami). Ta pracuje se soutiskem oddělených barevných ploch nanášených postupně jednu po druhé na litografický kámen, které postupně spoluutváří výsledný výjev. Od roku 2024 využívá Kristina Maršíková také techniku klasické batiky, jíž upravuje samotné plátno a vytváří tak obrazové prostředí či jeho stěžejní aspekty (viz obrazy Peřina, Vlna, Pampeliška, Prskavka či S dědou), jež jsou podkladem pro následnou olejomalbu.

Také vosková batika se pro ni postupně stala především nástrojem pro tvorbu expresivního a kulisovitého pozadí, do něhož vsazuje hyperrealisticky modelované postavy (např. v dílech Ve vodě, Dvě Grácie, Pure joy nebo Skok). Ty se tak ocitají ve svým způsobem snové a surreálné krajině, jež propůjčuje výjevu univerzalitu a bezčasovost. Umělkyně se tu nepokouší o znázornění konkrétní krajiny, prostředí, věci nebo situace, ale spíše o jejich zachycení v rovině symbolů, archetypů či idejí. Podobný smysl mají i repetitivní motivy zmrzlin a jahod (symboly a předměty dětské tužby, která se v danou chvíli stává jejich „středem vesmíru”) na stejnojmenných obrazech. Cílem je zprostředkovat „esence věcí”, existujících v jakýchsi předobrazech a vyvolávajících v nás univerzální prožitky.

Společně se Dvěmi Gráciemi se dostáváme na molo v parném letním dni, cítíme paprsky slunce na kůži, vidíme jejich odlesky na vodní hladině, slyšíme šumění vody a prodléváme v okamžiku, kdy jediné, co existuje, je vidina zchlazení očekávaného v dalších vteřinách. S obrazem Rostou? znovu prožíváme to vzrušující pohlcení procesem hledání „lesního pokladu”, který jsme možná kdysi sdíleli se svým dědou a skrze Rostou! se pak spojujeme s až „dětskou” radostí v momentě jeho nalezení…

V tvorbě Kristiny Maršíkové nalézáme také určitý „jemný feminní princip” a to mimo jiné v tématech, která čteme na pozadí jednotlivých námětů: vztahovost, vzájemnost, mateřství, generační propojení a provázení… Společným jmenovatelem jejích pláten je síla všech těch neobyčejně obyčejných momentů, které se nás univerzálně dotýkají, protože oslovují naše prosté lidství a připomínají nám hodnotu sounáležitosti. A také hodnotu radosti, kterou zažíváme v okamžicích, kdy jsme skutečně „tady a teď”. Malý princ, titulní obraz celé výstavy, nese skrze Saint-Exupéryho stejnojmenného hrdinu tichou připomínku toho, že „všichni dospělí byli nejdříve dětmi (ale málokdo si na to pamatuje)”. A skrze něj i mnoho dalších pláten (např. Pure joy, Skok či Zaujetí I a II) si pak připomínáme právě tuto největší z dovedností, kterou jsme jako děti měli a postupně se jí možná trochu vzdálili: bytí v soustředěné přítomnosti a ve stavu flow, v němž jsme pohlceni činností, kterou děláme jen pro ni samotnou a pro radost, jíž nám přináší… Okamžiky radosti z prostého bytí, s nimiž přichází i okamžiky v(d)ěčnosti. Tato slovní hříčka, jež propůjčila název celé výstavě, nám připomíná důležité „místo”, které je každému z nás dostupné, ale možná jej v běhu našich každodenních životů dostatečně nevyužíváme. Místo v nás samých, ve kterém se můžeme usídlit a v soustředěném napojení na prožívání přítomného okamžiku zažívat radost, naplněnost, klid a vděčnost. Připomíná nám všechny ty zdánlivě malé, ale ve skutečnosti veliké momenty, kdy se dotýkáme bytí v jeho čiré opravdovosti a zakoušíme věci takové, jaké skutečně jsou: bez jejich zkreslení filtrem našich minulých zkušeností a zároveň bez iluzí či nároků budoucích očekávání. A spolu s tím k nám přichází také prožitek kontaktu s „věčností“, jakožto s všeprostupující a sebepřesahující kvalitou, kterou v sobě princip bytí obsahuje.

Kristina Maršíková takové momenty ve svém díle nejen zachycuje, ale zároveň se s nimi v tvůrčím procesu i v životě sama aktivně spojuje, což činí její tvorbu tak autentickou. Blízký vztah ke spiritualitě a prožitek flow, do něhož se dostává během malby, jí poskytují prostor pro kontemplaci a nalézání obdobného pocitu „propojenosti s věčností”, radosti a klidu, které promítá i do svých pláten. A jak sama dodává: „Přála bych si, aby lidé poznali (třeba i skrze mé umění), že obyčejné okamžiky jsou krásné a že jen skrze žití v přítomnosti jsme šťastní, protože nic jiného než přítomnost nemáme.”

Jana Doktorová
kurátorka