Vernisáž Klára Sedlo: Voynichova botanika

Do 30.11.2020 bude v Café&Gallery Barley, Ječná 243/39a, Praha 2, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava obrazů Kláry Sedlo: Voynichova botanika.

Ve svém novém cyklu obrazů se Klára Sedlo zaměřuje na léta bádaný, ale dosud nerozluštěný Voynichův rukopis. Tajemnou knihu, jakýsi botanický nebo snad léčitelský herbář, jehož obsah je stále záhadou. Autorku už dlouho zajímal a před časem se rozhodla uchopit a ztvárnit kresby z jeho botanické části po svém. První výstava byla jakýmsi seznámením se s několika vybranými květinami, jichž je v knize více než sto. Klára miluje mystiku a symboliku a chystá se postupně na celou „zahradu“. V původním rukopisu jsou rostliny znázorňovány typickou, herbářovou, naivistickou kresbou, za použití opakujících se barevných nuancí. Klára se snažila zachovat autentičnost původních skic, které v sobě skrývají přitažlivé tajemno, ale realistickou malbou posunula „květiny odjinud“ do naprosto profesionální, malířské roviny. Všímá si detailů, hraje si s barevností, se světlem. Pocitově dává rostlinám sílu dobra, pozitivna nebo naopak lehce varuje, protože některé z nich cítí i jako (možná) nebezpečné. Ale stále musíme vycházet z toho, že se jedná o dosud nerozluštěný rukopis a nikdo neví, zda jsou rostliny vymyšlené nebo skutečně existovaly – je tu tedy obrovský prostor pro fantazii. Sedlo nedogmatizuje, ale nabízí možnost hrát si s vlastními vjemy, emocemi a vnímat to, jak na konkrétního člověka může jistá rostlina působit. Jestli jde o okrasné nebo skutečně o léčivé květiny – to se opět neví, ale celkový koncept rukopisu spíš svádí k druhé variantě. Studium známého manuskriptu a následná prohlídka jím inspirovaných realistických olejomaleb Kláry Sedlo je nezapomenutelný záźitek. Jde vlastně o vznešené portréty voynichových rostlin. Jsou silné. Září, dýchají a znepokojují. Působí pyšně, individualisticky, nekompromisně, hrdě. Jako portréty neznámých osob. Osob s tajemstvím, které vám dovolí obdivovat zevnějšek, ale jinak o nich vůbec nic nevíte. Jaké jsou, kde se vzaly, co od nich můźete čekat. Jsou tu květiny dne i rostliny noci, některé mají líbivé kvítky, jiné kalichem trochu děsí, protože možná evokuje přechod do jiné dimenze. Je pochopitelné, že při „přepisu“ byla Klára ovlivněna známými druhy rostlin, ale přesto v tomto cyklu dokáže “těm jiným” perfektně vtisknout „to něco“, co z nich činí cosi lákavě neznámého. Její rostliny jsou i na plátně živé. Rostou. Velkou „péči“ věnuje například kořenům. Neschovává je pod zemi, ale nechává je žit tak, jaké „jsou“. Proto má divák pocit, že si neprohlíží „mrtvý“ herbář, ale prochází se šťavnatou botanickou zahradou. Jediné, co vám asi výstavou nemůžeme převést, je jedna se základních charakteristik květin. Vůně. Ale to je tak ryze individuální záležitost související s vnímavosti každého diváka, že se možná podaří i tohle.

Renáta Mužíková, kurátorka výstavy