Vernisáž Kateřina Štenclová: Hranice mé řeči

Do 3.5.2019 bude v Topičově salonu, Národní 9, Praha 1, 1.patro, přístupná zajímavá výstava Kateřiny Štenclové: Hranice mé řeči.

Úvodní text Tomáš Pospiszyla k výstavě:

Automatismus a omezení. Náhoda a konstrukce. Gesto a geometrie. Koncept a vjem. Opakování a objevování. Výstava Kateřiny Štenclové představuje její malířskou tvorbu z let 2017-2019. Ta je poznamenána přechodem od techniky akrylu na igelitu ke klasičtějšímu akrylu na plátně, dále elementárnějším zacházením s barvou a napětím mezi autorskou kontrolou a náhodou.
Estetika některých současných obrazů Kateřiny Štenclové na první pohled evokuje abstrakci šedesátých let, ať už v podobě zvláštních informelních hmot nebo modernistického redukcionismu: Ve skutečnosti se její abstrakce začíná dotýkat konceptuálního uvažování. Více než kdy předtím experimentuje se samotnou podstatou zobrazování. Zajímá se, kdy se dvojdimenzionální plocha poznamenaná barvou stává vyjádřením. K tomuto účelu ji slouží úmyslné omezení výrazových prostředků na nezbytné minimum. Současně pro ni začaly být důležité názvy některých jejích děl: Vznikají před samotným malováním a cílem tvůrčího procesu je hra s naplněním slovního pojmu jeho vizuální artikulací.
V posledních, dosud většinou nevystavených dílech, Kateřina Štenclová dále omezuje živelnost a expresivitu směrem k základním barevným kontrastům a soustředěnějšímu strukturování pláten vertikálními nebo horizontálními liniemi a plochami. Stejně jako v minulosti je pro ni zásadní způsob instalace obrazů v prostoru, jejich vzájemné vztahy i vztahy k divákovi. Její malby se tak vrací k tématům hranice, limitů a vymezení. Ty nepřinášejí neklid a napětí, ale spíše momenty dynamické harmonie, podtrhující malířskou zkušenost autorky.

Text: Tomáš Pospiszyl