Vernisáž Karina Bisch: Comédie Moderne

Do 27.9.2015 bude v Centru současného umění Futura, Holečkova 49, Praha 5, přístupná v 1.patře zajímavá výstava Kariny Bisch: Comédie Moderne.

Zdá se, že dějiny umění jakoby aplikovaly charakteristický rys ubíhajícího času na jedné ose i na druhou, na obsah a formu umění. Umění se ze tak své historické podstaty musí neustále měnit, alespoň tedy tak, jak se mění číslice na překlápěcích hodinách. Nadcházející vždy popírá tu předchozí, ale nakonec se stále pravidelně opakují.

Zůstávajíce na časové ose – práce Kariny Bisch navazuje na dílo avantgardy. Se svojí utopií, dogmatismem a diktaturou vytváří jakousi spojovací linku zpět k modernismu. O kus dále je zároveň na pozici post-moderní. Bez dogmatismu cituje, dekontextualizuje a spojuje vysoké a nízké ve formální ironii a vtip, odmítajíce jeden úhel pohledu.

Teze, antiteze, syntéza. Ve třetím čtení bychom snad mohlí jít ještě dále. Jako třeba kostým, šaty, rituální oděv a malba v jednom. “Painting for living”. Protiklady se přeci vzájemně nemusí vylučovat. Naprostá ironie je zároveň smrtelně vážná. Kontradikce, limitace. Abychom něco mohli přijmout, musíme to možná nejprve odvrhnout, teprvé poté je to zcela naše – ale prostě už trochu jinak. Nebo jako na divadle, které iluzi nutnou k opravdovosti zážitku naopak zdůrazňuje. Kulisy a rekvizity neodkazují k realitě ale k idealitě. Proto jsou ještě více skutečné.

Hra a divadlo. Hra se svými umělými pravidly, časem vytrženým z kontinuity času a kostýmy. Divadlo jako scéna, postavy a světla. Harlekýn nemá žádnou osobitost, ale pouze univerzalitu. Jeho vztah k ideálnímu a k nekonečnu naznačuje již geometrický vzorec jeho kostýmu. Netělesnost maskou zakrytá tvář. Nečasovost hbitost s jakou přeskakuje ze scény do scény.

Stejně nečasová a ideální je i práce Kariny Bisch. Vytvořena z neustálého návratu jednoho a téhož. Přestože je zcela tvořena asociacemi, citacemi, přebíráním a měněním – znaků, symbolů, tvarů, stylů a žánrů, dělá to s lehkostí přirozenosti a mírumilovnosti. Nejde o reakci, která vyžaduje pozici distance, ale totalitu – vše je jedno. Je to o ideálech a idejích, bytí modernistou, nekonečnu a věčnosti a odvržení skutečného světa pro ten lepší – opravdový. Hru a představení.

Michal Novotný

výstavu umožnila podpora Francouzského institutu