Vernisáž Josef Šíma: „Světlo a země“

Do 16.6.2019 bude v galerii Moderna, Masarykovo nábřeží 24, Praha 1, přístupná zajímavá a krásná výstava Josef Šíma: „Světlo a země“.

GALERIE MODERNA připravila na květen a červen 2019 výstavu malíře Josefa Šímy „světlo a země“, kterou vzdává hold jednomu z nejvýznamnějších evropských umělců. Jeho hlavním tématem se stalo světlo, světlo jako základní energetická matérie, ale i jako psychická realita.  Návštěvníci výstavy mohou zhlédnout více jak 60 vrcholných děl, vyznačující se neobyčejnou duchovní hloubkou a malířskou kulturou.

…….

Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. března 1891, Jaroměř – 24. července 1971, Paříž), byl český malíř patřící k významným osobnostem evropského moderního malířství. Protože žil téměř 50 let v Paříži, je někdy považován za francouzského malíře. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu a v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.

Josef Šíma pocházel z rodiny výtvarníků, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.) a v letech 1910-1914 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913-1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

Narukoval jako voják v první světové válce (1915-1918). Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Roku 1920 odešel do Francie a pracoval nejprve jako kreslič kostelních oken ve sklárnách v Henday v Baskicku. Šímovou poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Jeho vedoucí ve sklárně se jmenoval Momejean a Šíma s ním nevycházel dobře. Od roku 1921 žil v Paříži, kde žil u paní Germaine. Ta vyráběla kabelky a portfeuille pro pány a získala za svoji tvorbu Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvními z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s mladými francouzskými básníky: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.

Od roku 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců v Brně a spolupracovník Lidových novin. Posílal zprávy o pařížských výstavách a články o umělcích také do časopisů Život, Disk, Stavba, Bytová kultura, Rozpravy Aventina, Volné směry, Světozor, Kulturní politika, Výtvarné umění, aj. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův (ed. Karel Srp, Lenka Bydžovská).

V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda. Byl organizátorem mezinárodní výstavy Poesie v roce 1932 v pražském Mánesu a kurátorem výstavy Art Tchécoslovaque 1938 – 1946, Galerie La Boëtie, Paříž (1946).

Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus. Senzitivní krajiny a obrazy z Francie v letech 1922–24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní.

Jeho způsob malby se proměnil v druhé polovině 20. let, po setkání s P. J. Jouvem i díky založení skupiny Le Grand Jeu. Šíma se začíná zajímat o nevědomí, o archetypy, o mýty, zajímá ho východní filozofie i myšlenky presokratiků. Z této doby pochází např. obraz Evropa (1927) nebo obraz Mlno (1929), v kterém se zhmotnila Šímova vize jednoty celé přírody.

Šíma se přiblížil uměleckému směru symbolismu, v jeho obrazech se opakují symboly vejce, krystalu, stromu… Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo a další. Měl blízko k předním českým surrealistům jako byla Toyen či Jindřich Štyrský.

V období druhé světové války Šíma příliš nemaloval, tehdejší tragická situace ho tížila. Po válce vycestoval spolu s Františkem Hudečkem na Slovensko, kde ve zdejším folklóru a krajině hledali nové zdroje pro svoji tvorbu.

Pozdější díla jsou mnohdy syntézou předchozích postupů, kupř: Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. od 11. července do 1. října 1959 v německém Kasselu.

V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.

CV: Wikipedia