Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Jitka Nesnídalová: Art is the law

končí 16. června / The Barrister Coffee & Wine / Malba

Do 16. 6. 2024 je v The Barrister Coffee & Wine, Štěpánská 59, Praha 1, přístupná zajímavá a krásná výstava Jitky Nesnídalové: Art is the law.

Úvodní text kurátorky výstavy Mgr. Jany Doktorové:

Žít ve jménu vlastního poslání, které v sobě člověk cítí se silnou a neochvějnou jistotou, je velkým životním štěstím i vnitřním závazkem. Jitka Nesnídalová je jedním z těch vzácných lidí, kteří o volbě své životní cesty nikdy nepochybovali. S trochou nadsázky říká, že neměla na vybranou a od svých tří let, kdy se začala projevovat skrze výtvarný jazyk, věděla, že bude malířkou. Jejím jediným a nejdelším obdobím bez umělecké tvorby byl lehce revoltující rok mezi 14. a 15. narozeninami, po nichž se opět k výtvarnu vrátila. Absence pochybností jí pomohla se na nelehkou cestu profesionálního umělce nejen vydat, ale především v ní vytrvat i ve chvílích překážek, které život v osobní, tvůrčí i pracovní oblasti přinášel.

Prostředí, z něhož vzešla, bylo přitom zcela odlišné a definované exaktní vědou veterinárního lékařství, jemuž se věnoval Jitčin otec. I to se v určité podobě otisklo do řady jejích pozdějších děl. Autorka vzpomíná na fascinaci, kterou v ní vyvolala návštěva veterinárního ústavu v Brně a zvířecí těla naložená v kyvetách, která zde viděla. Právě ty ji přivedly na myšlenku vytvořit vlastní „kyvety“, do kterých by „naložila“ své vzpomínky. A tak vznikla velmi důležitá a unikátní součást její tvorby v podobě prostorových rámů, do nichž vsazuje plátna plnící funkci jakýchsi výtvarných deníkových záznamů. 3D rámy vytváří determinovaná místa, ve kterých se „zastavuje čas“ a vzpomínky autorky zachycené na obrazech jsou zde navždy zakonzervované. Z formálního hlediska navíc plochu maleb opticky prohlubují a činí z nich prostorové objekty s velkou instalační variabilitou.

V tvorbě Jitky Nesnídalové nalézáme také silné otisky jejího dětství a prostředí jejího rodiště ve Starém Městě pod Landštejnem, kde dle svých slov prožila jedny z nejkrásnějších let svého života. Na období bezstarostnosti a nekonečné svobody, kterou na malém městě a během toulání okolní přírodou prožívala, vzpomíná s láskou a něhou i lehkým nostalgickým smutkem, jenž prosakuje i do zmíněných vzpomínkových pláten. Obrazy působí dojmem staré a zažloutlé zrnité fotografie, vyvolávající souběžně pocit melancholie a touhy po dávno zašlých časech, kdy se svět a život zdál být jednodušším. Určitý kontrastující protipól k prostředí, z něhož pochází, pro ni představuje moderní architektura vytvářející kulisy „městských džunglí”. V autorčině díle je patrná fascinace její tolik odlišnou technicistní vizualitou, která je současně estetická i děsivá zároveň. I její výtvarná reflexe v nás však (stejně jako u autorčiných vzpomínkových pláten) vyvolává dojem, jako by se v nich zastavil a zakonzervoval čas.

Zmíněný pocit svobody, radosti a nekonečných možností nepřestává Jitka Nesnídalová hledat ani v dospělosti. A nalézá a zažívá jej v procesu své tvorby, kombinující rozličná umělecká média a zapojující nejrůznější škály barevné palety. Jak sama říká – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠pestrost je kvalitou, která ji baví a vnitřně inspiruje jak v životě, tak i v umění. Tato kvalita její tvorbu určuje a provází již od dob jejích studií na AVU. Během nich prošla ateliéry s velmi odlišným založením – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠od intermediální tvorby v ateliéru Milana Knížáka, přes moderní přístup k malbě u Michaela Rittsteina, až po velmi klasickou malířskou školu u profesora Zdeňka Berana. Od dob rozmanitých, inspirativních a produktivních roků studia se dílo Jitky Nesnídalové kontinuálně posouvá.

Postupně si vybudovala bohatý, avšak ustálený soubor témat, která prozkoumává do stále větší hloubky: Zmíněné vzpomínky, ať už dětské a dávno minulé nebo z nedávných cest do nejrůznějších sluncem zalitých přímořských oblastí. Architektura a perspektiva zachyceného prostoru. Ženství zmítané odvěkým zápasem o propojení něhy a jemnosti s vnitřní silou, erotičnosti a živočišnosti s hlubokou vírou a cudností… Všeobecně prostupujícím motivem jejích pláten jsou však různé formy odrazů: odrazy v zrcadlech, oknech či loužích; mlhavé odrazy vzpomínek v naší paměti; odrazy míst, která nám nejčastěji vyvstávají v myslích, když zavřeme oči a ponoříme se do našeho vnitřního světa; odrazy různých světelných podmínek a toho, jak modifikují naše vnímání barev… Všechny tyto formy zrcadlení vyvolávají dojem určité „mlhavosti” a snové lyričnosti obrazů, ne nepodobné té, co známe z děl Edwarda Hoppera, které má autorka v oblibě. Zachycují těžce rozpitou realitu, lehce vybledlou a abstrahovanou na soubor dojmů,  jenž jsou univerzální. Divákovi je tak ponechána možnost, aby v něm jejich atmosféra vyvolala odraz vlastních vzpomínek a prožitků. Kombinace určité univerzality a obecně lidské platnosti na jedné a silně osobní prožitkové linie na druhé straně se v díle Jitky Nesnídalové přirozeně snoubí a navzájem nijak nevylučují.

V kombinacích formy, obsahu a atmosféry jejích pláten se zároveň zajímavě propojují principy a hodnoty, které ctí a obdivuje. Sama se vyznává z lásky k abstraktnímu umění, které pro ni nejsilněji zprostředkovává emoce a intrapsychické procesy uvnitř nás. Zároveň však obdivuje realismus, který považuje za vrcholnou a virtuózní formu a ctí zásady technicky dokonale zvládnuté malby se všemi náležitostmi, jež jako řemeslo vyžaduje. Ostatně i název výstavy – Art is the law – představuje nejen slovní hříčku odkazující na název výstavního prostoru (The Barrister – advokát), ale je také upozorněním na skutečnost, že umění je soubor zákonitostí, které je třeba ctít, pokud mají být obrazy skutečně kvalitní. Ve své tvorbě se pak autorka snaží o propojení obojího: skrze techniky realistické malby, v rámci nichž akcentuje zejména modelaci objemem, perspektivu a mistrně zvládnutou práci s barvami, usiluje o souběžné zprostředkování silných prožitků, které nad formu vystupují a nejsou jí zastíněny. Možná i díky tomu je její způsob zachycení reality teoretiky často přirovnáván k rentgenovým snímkům. Autorka se pokouší proniknout do hloubky zobrazovaného objektu a zachytit spolu s jeho vnější podobou i jeho autentickou vnitřní podstatu. Zprostředkování interního prožitku z kontaktu se zobrazovaným je však vždy nadřazeno snaze o jeho realistický záznam, ať už je obraz formálně lehce stylizovanější nebo fotograficky věrný.

Prohlubování a zrání díla Jitky Nesnídalové jde ruku v ruce s tím, jak zraje její osobnost a jak se prohlubuje i její vlastní pocit sebejistoty a umělecké kompetence, kterou však prostupuje velká dávka vnitřní pokory. Sama hovoří o určitém pocitu zklidnění a zjemnění. Za důležitý opěrný bod svého vnitřního života pak považuje víru. Ať už tu spirituální nebo všeobecnou víru v následování a kultivování dobra uvnitř nás. Víru v to, že pokud člověk žije ve vnitřním souladu, vnějším respektu a v souběžné pokoře k tomu, co jej přesahuje, ty „správné” cesty se mu samy vyjevují a brány k nim se otevírají dokořán. Ve své tvorbě usiluje o intimní a komorní dílo bez vnějšího lesku, zato zářící svou intenzitou a vnitřní energií. Jejím největším vnitřním pohonem pak není touha po velkých výstavních síních nebo mezinárodním prosazení. Mnohem více touží po vyvolávání prožitků – ať už se jedná o „prostou” radost z kontaktu s estetikou uměleckého díla a nebo o hlubší kontemplaci nad vlastními tématy či vzpomínkami. A jak sama dodává, není nutné být za každou cenu umělcem všech, když je člověk umělcem srdečných a vnímavých lidí.

Mgr. Jana Doktorová



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Jitka Nesnídalová: Art is the law