Vernisáž Jiří Straka: Sakura ve vichřici

Do 30. 10. 2026 je v Art & Event Gallery Černá Labuť, Na Poříčí 25, Praha 1, 8.patro výtahem, přístupná pouze na předchozí objednání velmi zajímavá a krásná výstava Jiřího Straky: Sakura ve vichřici.

Průvodní text kurátora Martina Dostála k výstavě:

Malíř Jiří Straka (nar. 1967 v Praze) rád pracuje v jistých obrazových celcích či cyklech, z nichž některé jsou dlouhodobé, jiné se zase uzavřou v poměrně krátké periodě. K těm druhým patří i obrazy, vystavované v Černé labuti pod poetickým názvem Sakura ve vichřici. Šmejdičům po antikvariátech či knihovnách prarodičů však nebude tento titul neznámým. Je totiž vypůjčeným od spisovatele, cestovatele, dobrodruha, sběratele a milovníka Japonska Joe Hlouchy. Ten ve 20. letech minulého století vydal stejnojmenný román, který se dočkal nemalé čtenářské popularity a spousty českých vydání s orientálně poeticko-romantizujícími obálkami. Román je stejně tak fiktivní, jako jsou do jisté míry fiktivní naše představy o dálných krajích. A to možná i tehdy, kdy je sami poznáme.

Princip odkrývání a překrývání disonancí ve vzájemném poznávání je jistě jedním z klíčů současné Strakovy japonizující výstavy. Malířovým charakteristickým uměleckým projevem jsou totiž velkoformátové tušové malby na papíře, vycházející z dlouholeté tradice tohoto klasického čínského vizuálního média. Jestliže Straka využívá této dálněvýchodní výtvarné techniky pro svá aktuální malířská, svým způsobem západní, témata, kdy tušová malba vytváří napínavou a vrcholně estetickou transkulturní podívanou s posouváním uměleckých modelů napříč médii i staletími, v “japonské” sérii se k tomu přidává další dráždivá vrstva.

Nejde jen o kontrast mezi hyperromantickými atributy Říše vycházejícího Slunce, jako jsou hora Fuji či červeně rozkvetlé sakury, a současnými mladými japonskými dívkami, stylizujícími se možná víc, než si v Evropě dokážeme představit, ale o rozehrání transkulturního formálního i obsahového mnohodialogu jak mezi Čínou a západním světem, tak i ve vzájemném dálněvýchodním kontrastu či souzvuku, a také o nabourávání našich stereotypů, s nimiž v Hlouchově duchu stále tak rádi šálíme své smysly i rozum.Z kulturně-historického pohledu je zajisté japonská výtvarná kultura poučenou mladší sestřičkou té starší, čínské. Stejně tak ovšem Japonsko prodělalo za minulá staletí, a zejména poválečná desetiletí, bouřlivý autonomní kulturní a společenský vývoj, na jehož aktuálním vrcholu je celosvětová obliba vizuálního světa animé postav a jejich příběhů. Spolu s tradičními vzorci chování ovšem ovlivňují mladé současníky. Straka vnímá jak aktuální sociálně-vizuální posuny, tak ctí ovšem čínskou i japonskou kulturní osobitost a atmosféru. Z této souladné disonance, společně se schopností malířovy estetické napínavosti, vznikla “sakurovská” série.

Jiří Straka studoval v letech 1989 až 1995 sinologii na pražské Karlově univerzitě, aby posléze absolvoval v letech 1995 až 1996 studijní pobyt na Ústřední akademii výtvarných umění v Pekingu v Ateliéru tradiční tušové malby. Žije a pracuje, střídavě, v Praze, v Roztokách u Jilemnice a v Pekingu. V čínské metropoli také se svojí manželkou, rovněž malířkou A Qin, provozují v umělecké čtvrti Songzhuang galerii Czech China Contemporary, kde již vystavovala řada renomovaných českých i čínských tvůrců. Ostatně, s tvorbou A Qin se setkali návštěvníci Černé labutě na autorčině výstavě v minulém roce.

Martin Dostál, kurátor