Vernisáž Jiří Šámal: Padesátky

Do 13. 1. 2025 je v kavárně Leica gallery, Školská 28, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a silná výstava Jiří Šámal: Padesátky.

Na této komorní výstavě předkládáme výběr z raných fotografií Jiřího Šámala, vzniklých
v průběhu padesátých let 20. století. Jejich tématem je podoba i život tehdejší československé metropole, které budoucí filmař objevoval ještě jako student oboru produkce, později kamery, na pražské FAMU. V bezprostředním sousedství svého tehdejšího bydliště, tj. fakultních kolejí, dodnes umístěných v Hradební ulici na okraji Starého Města, nacházel jedny z prvních fotografických námětů.

Fotografování přitom představovalo nejenom spontánní tvůrčí potřebu, kterou si do Prahy Jiří Šámal přinesl už ze svého dětství na jižní Moravě, ale také povinnou součást a tehdejší hlavní prostředek filmařské výuky, jež zpočátku zdaleka převažoval nad vlastní prací s kamerou. V jednom ze svých prvních cyklů se Šámal zaměřil na náměty z oblasti Na Františku. V této pražské „čtvrti ve čtvrti“ fotograf a budoucí kameraman dokázal zachytit starobylou atmosféru někdejší chudinské enklávy ještě před tím, než ji zásadně pozměnily asanační zásahy i památkové rekonstrukce areálu bývalého Anežského kláštera.

Předmětem Šámalova vizuálního zájmu bylo také dění na pražských nábřežích. To představovalo nejen místo zábavy, včetně rybaření, ale i intenzivní pracovní prostředí, jak naznačují ukázky ze souboru Sádky na Vltavě. V nich zachytil dynamiku tradičního výlovu jihočeských kaprů, dočasně umísťovaných ve vltavské vodě. Rovněž další náměty – osamělý chodec na Radnických schodech, prodavačky s váhou před krámkem v Melantrichově ulici, rozvoz uhlí na žebřiňáku v dnes již zbořené části starého Žižkova či automobil Tatraplan jedoucí před dvoukolákem v ulici Hradební, doplňují představu o atmosféře města padesátých let. Na pozadí kulis „starých časů“, evokujících ještě éru první republiky a koneckonců i rakouské monarchie, se velkoměstský život mísí s jistou opuštěností míst v sevření komunistické totality. Sjednocujícím úhlem pohledu na tehdejší Prahu však zůstává její malebná plasticita, zdůrazňovaná fotografem za pomoci světelných kontrastů.

Petr Šámal

(CV) Jiří Šámal (*1934) je především kameramanem. Do světa filmu vstoupil v éře československé nové vlny a jeho podíl na tomto fenoménu rámuje na jedné straně spolupráce na mezinárodně oceněném absolventském filmu režiséra Jana Němce Sousto (1960), na straně druhé pak kamera filmů, jež záhy po své premiéře či ještě před svým dokončením kvůli svému obsahu, morálnímu přesahu či výrazové drsnosti putovaly do trezoru: jde o Stud (1967) režiséra Ladislava Helgeho, dále pak o rané snímky Hynka Bočana  Čest a sláva (1968) a Pasťák (1968, dokončeno 1990). V této éře se Jiří Šámal podílel na řadě dalších filmů. Barrandovským Trilobitem byl poctěn za film Útěk (1967) v režii Štěpána Skalského, který svou tajemnou a potemnělou atmosférou překonal původní literární předlohu, určenou pro dětského čtenáře, a jenž můžeme dnes jen s malou trochou nadsázky považovat za jedno z prvních českých „road movies“. Šámal v této době kameroval také dodnes oceňované rané televizní filmy, jako Jak se dělá divadlo (rež. Jiřina Pokorná-Makoszová, 1969) či Barometr (rež. Antonín Moskalyk, 1969).

Později Šámal stál za kamerou u řady filmů, z nichž mnohé vstoupily do širokého diváckého povědomí. Jejich režisérem byl často právě Antonín Moskalyk (Babička, 1971; Třetí princ, 1982; Kukačka v temném lese 1984), s nímž rovněž natáčel televizní seriál Panoptikum města pražského (1987). K dalším režisérům, s nimiž Šámal spolupracoval, patří Jiří Krejčík, Jaromír Borek a Jaroslav Papoušek. Jiří Šámal je rovněž spoluautorem audiovizuálních projektů a tvůrcem světelných konceptů památkových objektů (mj. hrad Carevec v Bulharsku). Šámalovy tvůrčí kvality ocenila Asociace českých kameramanů, jež mu v roce 2021 udělila cenu za celoživotní dílo. V letošním roce u příležitosti životního jubilea získal Jiří Šámal za přínos české kinematografii Cenu města Třebíče, které je jeho rodištěm.

Často právě s filmovým prostředím je spojena Šámalova tvorba jako fotografa – pokud právě nebyl za kamerou, tak neúnavně dokumentoval vše, co se odehrávalo kolem; portrétoval herce a členy štábu, zachycoval přípravy scén. Jiří Šámal se zároveň věnoval dokumentační a reklamní fotografii a nejčastěji fotil pro radost. Jeho archiv je tak pokladnicí různorodých námětů ze světa filmu, všedního života, společenských událostí, výtvarného umění, přírodních a městských scenérií.