Vernisáž Jiří Petrbok a Klára Hartlová: Antifyzis

V pořadí už třetí výstava v podniku Hell Smoke BBQ představuje společný projekt Kláry Hartlové a Jiřího Petrboka s názvem Antifyzis.

V kontextu knihy Česká dekadence od Hany Bednaříkové je termín antifyzis použit jako pojem dekadentní estetiky s tendencí „k vnitřnímu a kontemplativnímu prožitku krásy“. Antifyzis je zde jakási „krásná iluze“ stylizující fádní a banální realitu světa fyzis ve skutečnost novou, dotvořenou naší obrazotvorností. Hartlová a Petrbok však pojem antifyzis ve své tvorbě aplikují v ještě vyhraněnější formě, a to jako absolutní protipól přirozeného světa fyzis. Tedy coby duchovní, snovou, ideovou sféru, která se staví proti hmotě, přírodě a biologické realitě. Navazují tak na estetické soudy Charlese Baudelaira, který prohlašoval přirozenost za hrubou a nestvůrnou, zatímco imaginaci korunoval na „královnu lidských schopností“.

Jelikož je skutečnost fyzis frustrující a limitující, umělec se snaží osvobodit z jejích pout tím, že se obrací k nadsmyslnu. To zahrnuje útěk do světa snů, touha po absolutnu a odmítání tělesnosti. Pro Hartlovou i Petrboka je profánní zobrazení lidského těla již vyčerpaným a výtvarně nezajímavým tématem. Hartlová ve svém výtvarném symbolismu zpodobňuje rozličné psychologické archetypy, přičemž Petrbok používá odlidštěné postavy eidosů a fantomů jako odrazy chmur naší mysli. Klasická figurace byla překonána a oba umělci nám zde prezentují podoby vnitřní architektury lidské duše, která nás zobrazuje věrněji než ten nejrealističtější klasický portrét.

Koncept antifyzis je blízký platonismu, kde svět idejí stojí nad světem smyslovým. Hartlová čerpá ze svých psychoanalytických poznatků a ve svých obrazech zachycuje svět ducha v metaforách a alegoriích různých mentálních stavů. Naproti tomu Petrbok ve svých frenetických kolážích zpochybňuje zaběhnutý řád světa doktrínami filozofického pesimismu se slogany: „Ve smrti je harmonie“ nebo „Schopenhauer měl pravdu“. Díla Hartlové a Petrboka obsahují i existenciální přesahy. Jejich tvorba odmítá přirozené předurčení umělce i člověka a skrze extrémní estetizované projevy si coby božští demiurgové vytváří identitu novou, artificiální. Pakliže fyzis představuje předem danou přirozenou existenci, antifyzis je vzdor vůči této danosti – snaha vytvořit vlastní význam umění i života.