Vernisáž Jiří Chadima 100

Do 30. 6. 2023 je v Galerii Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Jiří Chadima 100.

Výstavu obrazů a grafik Jiřího Chadimy ke 100. výročí autorových narozenin pořádá Galerie Vltavín ve spolupráci s Galerií 33.

„Chtěl bych vytvářet malířskou poezii z běžných, jednoduchých a neobyčejně konkrétních věcí. Rád bych dokázal, že i tyto obyčejné a normální prvky našeho všedního dne, které tak často ignorujeme, mají v sobě něco okouzlujícího, nebo dokonce citově vzrušujícího. Nevěřím na velké tematické teorie. Věřím na umění, jež odpovídá prostým rozměrům všedního dne a pracuje s přirozenými proporcemi „člověka z ulice“.“ JCh

……

Jiří Chadima (* 6. června 1923 Praha) je český malíř a grafik.

Jiří Chadima se narodil v Praze jako druhorozený syn v rodině vojáka – legionáře. Otec i matka vzešli ze skromných poměrů a měli silné sociální cítění. Matka jako sirotek vyrůstala u tety, která měla šestnáct dětí. Otec byl vychován v katolickém sirotčinci v Tyrolech. Roku 1914 narukoval do armády a během války přešel k československým legiím, se kterými se vrátil z Vladivostoku až roku 1919. V době, kdy ukončil Jiří Chadima základní školu, byla v Biskupské ulici 12 otevřena pokusná střední škola – reálné gymnásium Atheneum, kde zahájil svá středoškolská studia. Škola fungovala jen krátce (1936–1941), ale tamější profesor výtvarné výchovy František Sembdner (absolvent krajinomalby u profesora Otakara Nejedlého) v něm probudil umělecké sklony, a tím ovlivnil jeho životní dráhu. Krátce pak studoval na dejvickém gymnáziu a poté na Státní grafické škole v Praze (1943–1944) u profesora Zdeňka Balaše. Totálnímu nasazení v Říši se studenti vyhnuli prací v družstvu Dorka. Za války se Chadima roku 1944 zapojil do Zpravodajské brigády – podzemní organizace založené skauty, která předávala informace zahraničnímu odboji. Roku 1945 byl přímým svědkem bombardování Prahy v okolí Karlova náměstí.

Po válce pokračoval ve studiu na VŠUP v Praze u prof. Kaplického (1945–1949) a u prof. Fišárka (1954–1955). Roku 1945 se jako brigádník krátce zapojil do propagace nově založeného levicového Svazu mládeže. Roku 1946 pod vlivem silného sociálního cítění ve své rodině vstoupil do KSČ a později byl předsedou jedné ze stranických organizací v rámci Svazu československých umělců. Od roku 1949 do roku 1956 sloužil nedobrovolně prodlouženou službu v armádě. V letech 1967–1969 krátce „spolupracoval“ s rozvědkou, která se rozhodla zřídit v jeho ateliéru v Krymské ulici krycí adresu, kam posílala zprávy pro Chadimova někdejšího spolužáka ze střední školy, po válce majora rozvědky StB Josefa Ročenského. V 60. letech patřil ve straně k reformnímu křídlu a roku 1968 byl delegátem pražské konference strany. Po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 vyjádřil nesouhlas s okupací a ocitl se na indexu. Při prověrkách byl vyloučen z normalizačního SČSVU i z Fondu výtvarných umění a vyškrtnut z KSČ. Od té doby se živil jako výtvarník na volné noze.

Vystavoval jako host na členských výstavách SČUG Hollar. Od roku 1958 vystavoval obrazy a grafiku se skupinami Tvorba a Městská krajina v Hradci Králové. Od roku 1961 byl členem tvůrčí skupiny Radar (1960–1967) a členem Českého fondu výtvarného umění. Se členy Radaru vystavoval naposled roku 1971 v Karlových Varech na výstavě 25 malířů, sochařů a grafiků z Prahy. V době normalizace, kdy kvůli vyloučení z Fondu výtvarných umění i politické aktivitě svého syna zprvu nesměl svá díla prodávat v oficiálních galeriích, objevili jeho dílo Japonci. Artcentrum pak umožnilo jeho výstavy v Tokiu a zprostředkovalo prodej Chadimových obrazů do zahraničí. Po roce 1989 je členem Jednoty umělců výtvarných.

Synem Jiřího Chadimy je hudebník a signatář Charty 77 Mikoláš Chadima (* 1952).

Jiří Chadima sloužil až do roku 1956 v armádě a po absolutoriu VŠUP pracoval jako knižní grafik pro Ústřední dům Československé armády, spolupracoval s časopisem Československý voják, realizoval knižní tituly nakladatelství Naše vojsko, Mladé fronty a dalších. V té době také ve spolupráci s kolegou Otto Sukupem vytvořil několik příruček pro pro vedoucí výtvarných kroužků při domě armády (1956), přehlídku lidové výtvarné tvořivosti vojáků v domě armády (1956) nebo techniku názorné agitace v armádě (1958). Do roku 1958 pracoval v oboru užité a knižní grafiky a propagační tvorby.

Roku 1958 se zúčastnil důležité generační výstavy Umění mladých výtvarníků Československa v brněnském Domě umění. Námětem Chadimových obrazů se stala zprvu průmyslová krajina v okolí Kladna – důl Hořkovec a kladenské hutě. Koncem 50. let se zabýval především litografií a orientoval se na témata vycházející z městského prostředí, která pojednával realistickou formou s umírněnými prvky exprese a se zvláštní, osobitě snovou poetikou. Horizontální řez kompozicí grafik a maleb tvoří nejčastěji silueta železničního mostu, často se zdůrazněnými lampami nebo nábřežními boudami po stranách. Od roku 1960 tvořil také díla inspirovaná zadanými uměleckými úkoly v lokalitách těžařského Sokolovska a Mostecka (Haldy, Zakladač, 1962).

Od počátku 60. let byl členem Tvůrčí skupiny Radar, kam vstoupili i předváleční členové Skupiny 42 František Gross, František Hudeček a Ladislav Zívr. Tato skupina nevydala žádný manifest, ale navázala na podobný program, zaměřený na humanistické poslání výtvarného umění. Neměla svého výtvarného teoretika a tak i text V. Formánka ve společném katalogu skupiny z roku 1965 se zabývá obecnostmi a tvorbu jednotlivých členů nezmiňuje. Společným zájmem členů byla městská a průmyslová krajina a snaha o překlenutí mezi citovým životem člověka a zdánlivě neosobní moderní technikou. Jiří Chadima patřil od počátku ke spíše konzervativně orientovaným malířům Radaru. Některá dobová kritika označila jeho díla za průměrná.

Roku 1967 se zúčastnil skupinové výstavy Poezie města, která přesáhla téma města jako produkt industriální společnosti, ale zaměřila se na jeho historická zákoutí, životní prostředí s parky a zahradami a poklid říční navigace nebo ostrovů uprostřed řeky. Tazo témata byla bližší jeho naturelu a stála na počátku jeho pozdější tvorby. Před koncem 60. let dospěl k abstraktnějšímu výrazu větším důrazem na grafickou traktaci plochy, linii a barvu. Roku 1967 se podílel ilustracemi spolu s dalšími členy Radaru na knize Tunel do pozítří (SNDK). V 60. letech spolupracoval s Ústřední půjčovnou filmů a tvořil pro ni propagační materiály.

Po rozpadu skupiny Radar v roce 1970 se Chadima vrátil k věrnějšímu a nestylizovanému zobrazení svých oblíbených motivů. Díky zesvětlení palety a důslednému užívání pastelových valérů nabyl jeho projev charakteru senzuálního realismu. Rozprašováním barvy přes sítko zahalil hotovou kompozici do jakéhosi oparu, která plně vyhovovala jeho záměru navození tajuplné, snové nálady. V následujících letech maloval zejména okolí Vltavy v Praze a pohledy na mosty, lodě a náplavky. Jeho obrazy se vyznačují zvláštní atmosférou a svou prostotou zbavenou nepodstatných detailů a harmoničností s blíží japonské krajinomalbě. Maluje převážně temperou na plátně nebo sololitu a jeho obrazy jsou snadno rozpoznatelné technikou i jemnou barevností, kterou jen občas naruší výraznější barevný akcent.

Z hlediska historie umění jsou nejzajímavější jeho práce z 50. let, v nichž zachycuje město ve volné černobílé grafice, v níž ještě pracuje s reálným měřítkem a v duchu jakési lyrizované figurace. Později je ještě zajímavé období 60. let, kdy svůj výraz schematizoval do geometrizovanější podoby, a zobrazované předměty se měnily v konturou ohraničené znaky. Na konci 60. let si však Chadima osvojil stříkanou techniku a oblíbil jemné, pastelové barvy, a začal vytvářet díla, která už někdy spadají spíše do kategorie upomínkových pražských motivů.

CV: Wikipedie