Vernisáž Jaroslav Havlík – Lidé Nepálu a Tibetu

Do 26.4.2019 bude v Cafe Prostoru_ , v budově Národní technické knihovny, Technická 6, Praha 6, přístupná velmi zajímavá výstava fotografií Jaroslava Havlíka – Lidé Nepálu a Tibetu. Všechny ukázky z výstavy: Honza.

Úvod: Černobílý kontrast všech odstínů a intenzity světla podtrhuje syrovost a přímočarost zaznamenané reality. Skupina poutníků mezi posvátnými skalními útvary na břehu jezera Namccho v jehož vodách se zrcadlí bezbřehá tibetská obloha. Zježené špičky čhörtenů, v nichž byly před staletími uloženy ostatky tibetských lamů a učenců jako by napodobovaly nekonečno horských vrcholků. Vystavený vrak vojenského letadla, jímž čínská armáda v 50. letech 20. století za účelem „osvobození“ obsazovala Lhasu, jako memento čínské přítomnosti v Tibetu trůní pod Potálou. Nomádský mladík se zamyšleně usmívá skrze mlžný oblak stoupající z horského pramene kdesi v západním Tibetu. Vesničan na koni jakoby mimochodem míjí dokonale kónickou posvátnou horu, jež je mýtickou součástí jeho existence na Tibetské náhorní plošině. Nepálská stařena ozdobená šperky vyhlíží z okna svého vesnického domku s vědoucím pohledem podobajícím se pohledu Buddhy, jehož hlava pohozená v sutinách obřích hliněných soch v Červeném chrámu v západotibetském Caparangu zosobňuje pomíjivost. Oči starého lamy viděly své, a přesto jsou plné důvěry a laskavosti. Zánik a smrt střídá zrození, růst, dozrávání. Koloběh pokračuje. Zuzana Ondomišiová

Fotografická výstava Jaroslava Havlíka je charakteristická pro samou podstatu mysli autora, ačkoliv on by se takto nenazval, podle slov Zuzany Ondomišiové je „…poutníkem života, který se ve věčném koloběhu vrací k základním tématům lidského bytí.“ Dále popisuje: „Z jeho fotografií je cítit hledání vlastních odpovědí na otázky, které si kladou lidé v různých dobách, kulturách a místech. Kdo jsme, kam jdeme, jak žít a zemřít, co má v lidském životě smysl. Na svých toulkách po asijských zemích, z nichž nejvíce se mu pod kůži vryl Nepál a Tibet, se setkává s jejich obyvateli v každodenních souvislostech jejich životů. Nespěchá; stává se součástí jejich životního rytmu a oni se s ním na oplátku dělí o všední i sváteční chvíle, radosti, smutky, vášně i únavu a tíži života, odehrávajícího se na pozadí vysokohorské himalájské krajiny, extrémní svou krásou, nehostinností a monumentálností. V ní hledají svou obživu, do ní umístili svoje božstva a pod jejich ochranou si vybudovali své příbytky, chrámy, kláštery, svou kulturu. Našli způsob, jak zde přežít. Autor je fotograf, který fotí z nitra situace, vztahu zážitku, proto se mu daří zachycovat intimní okamžiky bez přetvářky. Nic není třeba přikrášlovat – skutečnost, ani její fotografický obraz.“ Pojďme se tedy podívat do samého srdce Tibetu a Nepálu skrze ručně zvětšované klasické dokumentární fotografie Jaroslava Havlíka.

Jaroslav Havlík (*1952 Praha) Vystudoval strojní průmysl. Fotografii se věnuje od mládí a dosud vyznává klasický chemický proces vzniku samotných černobílých fotografií. Procestoval „bohužel jen kousíček zeměkoule“ zato v Asii pobyl déle než rok. Po 18leté emigraci v Německu se vrátil do ČR a od roku 1999 a žije na jihu Čech poblíž Jindřichova Hradce ve vesnici Člunek. Vzhledem k tomu, že je v důchodu, může se věnovat dalšímu zájmu cestování, které má spojené s fotografováním. Fotografické filmy si sám vyvolává, snímky zvětšuje, rámuje a paspartuje. Jeho životní motto zní: „Snažím se o to, abych byl slušným a pravdivým člověkem a abych žádné bytosti na zemi moc neškodil.“ Autor dodává: „Děkuji Café Prostoru za to, že mi umožnilo vystavovat mé fotografie ve svém interiéru, který jim dodává další rozměr. Přeji všem návštěvníkům příjemný cestovatelsky zážitek.“ Zuzana Ondomišiová Martina Houdek za Cafe Prostoru_