Vernisáž Jano Rečo – Setmění (1. část)

Rád bych vám trochu představil autora obou paralelních výstav. Jano Rečo je vzácný člověk a umělec, který netouží po popularitě. Odmítá nabídky k výstavě, raději tvoří krásné knihy, které vydává vl. nákladem pro své přátele. Trvalo mi skoro rok, než jsem jej přemluvil, aby poslední cyklus obrazových básní ze svého života na venkově vystavil ve Velrybě. Jano se narodil v Sečské Poliance, vsi na východním Slovenska, kde žil do svých 15 let a začal tam i fotit. Díky velikému pochopení a obětavosti rodičů dostal svůj první fotoaparát Smena (vlastnit aparát tam bylo tehdy v 50.letech víc než vzácné) Jeho šance dostat se odsud na pražské FAMU, stát se profesionálním fotografem byla mizivá, ale zázraky se dějí. V jeho životě se vůbec dějí podivuhodné věci. Z nepříliš jasných důvodů se začal učit japonsky a díky tomu se v pražské hospodě seznámil s japonskou studentkou Yukko, svou budoucí ženou. Jano projezdil Japonsko několikrát na kole. Nejraději je ale na venkově kde včelaří, pěstuje révu, pozoruje proměny světla a občas to vše jakoby mimochodem zaznamená. Miluji jeho pozůstatky sněhu na dvoře, linie světla ve stodole, světla na podlaze, na zdech, uschlou trávu, zimní krajiny, venkovské cesty, kde bláto a kaluže září ve slunci, japonská rýžová pole… Jsou to obrazové básně – haiku. Z fotografií z cest, ale i z dětských domovů a sociálních ústavů vytvořil mnoho krásných knih, v knihkupectvích je ale nenajdete. Lituji, že Velryba není dost veliká na retrospektivu, kterou by si Jano zasloužil.

Igor Hlavinka

kurátor galerie Velryba