Vernisáž Jan Tichý: Na břehu Rýna

Do 21.8.2015 bude v Českém centru, Rytířská 31, Praha 1, přístupná výstava malíře Jana Tichého: Na břehu Rýna, pořádaná u příležitosti 600. výročí upálení Jana Husa.

Jan Tichý popisuje svoji výstavu následovně: „Na břehu řeky Rýna je název výstavy, který se vztahuje k poslednímu místu života Mistra Jana Husa, místu, kde byl souzen, místu, kudy byl veden k hranici, místu, kde zemřel, a kde byl rozptýlen jeho popel.K vytvoření této kolekce obrazů a kreseb mě nevedl pouze osud Mistra Jana Husa, ale hodně mi pomohlo pozvání na symposium v roce 2013, pozvání do Kostnice, které uspořádali Jaromíra a Otokar Kirstein a pan Miroslav Lipina. Mohl jsem nejen poznat a procházet autentická místa spojená s Mistrem Janem, ale v tomto prostředí přímo kreslit a malovat, a tak se připravit pro větší obrazy na toto téma. V řadě kreseb s názvem Na břehu řeky Rýna, Tower, Paradies Tower, Architektura jsem pracoval stejnou technikou, tématem akompozicí, jako u kreseb, za které jsem na 9. mezinárodním bienále kresby získal Cenu The International Association of Art-Europe.“

Jan Tichý se narodil v roce 1962 v Kolíně. Po maturitě na místním gymnáziu pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil v ateliérech prof. Jiroudka a doc. Karmazína. Během studií AVU, která dokončil v roce 1989, strávil jeden rok Královské akademii Antverpyv Belgii. Věnuje se převážně malbě krajin.

„Někdy se zdá, že krajina už své místo v malířství ztratila, že už nemůže ničím inspirovat. Není však málo současných umělců, kteří rozhodujícím způsobem zasáhli do vývoje a pro něž má stále zásadní význam. Stačí vzpomenout na Jiřího Johna, Ivana Ouhela, Michala Ranného a další.

Jan Tichý se zabývá vedle tajemných podmořských světů a vesmírných dálek protínaných hvězdnými soustavami zdánlivě všední rovinou v okolí Kolína. Dojmy a zážitky přinášené z přírody se soustřeďují do znaků, které se stávají prostředníkem ve vztahu k divákovi. Malíř si všímá vzniku života, pučení a růstu v jejich zvláštnostech i obecných zákonitostech. Zajímá ho struktura krajiny, její vrstvy ukládané po tisíciletí za různých podmínek. Do jeho obrazů vstupují pocity ovlivněné průběhem ročních dob. Promítají se do živé plochy ztvárněné jemnými tahy štětce. Důležitou úlohu hrají pozvolné přechody lomených barevných tónů a světlo vyzařující z hloubky. Autor vnímá krajinu v její složitosti, v jejím neustálém vývoji. Zajímá ho prvek času určený prorůstáním organických a anorganických složek. Napětí skladby je mnohdy znásobeno křivkami, které se protínají a překrývají, vzájemně ve svém účinku podporují nebo oslabují. Jindy dochází ke zklidnění, kde jsou jednotlivé plány výrazně dělené obzorem naznačeny horizontálami.

Krajina se v pojetí Jana Tichého představuje v různých podobách podle utváření profilu a členitosti, podle složení a charakteru půdy a také podle nálady ovlivněné rozmanitými druhy světla v průběhu dne i roku. Obrazy se rozvíjejí v komplikovaných přemalbách a promítá se do nich prorůstání vnitřních sil s vnější podobou. Neopisují však povrch, obsahují malířův osobní vztah ke konkrétnímu kraji a zároveň vystihují jeho pohled na přírodu v obecnější rovině. Sahají za viděné a odkrývají dojmy vyvolané vnímáním skutečnosti v různých významových vrstvách.“ (Jiří Machalický, 1993)