Vernisáž Jan Grimm: Retrospektiva – 1. část

Do 30.5.2018 bude ve Strahovském klášteře, Strahovské nádvoří 1. Praha 1, přístupná 1.část retrospektivní výstavy děl malíře Jana Grimma. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Zdeněk.

Výstava probíhá souběžně ve Winternitzově vile, Na Cihlářce 10, Praha 5.

Rozsáhlou retrospektivní výstavu Jana Grimma, která představuje soubor bezmála 140 obrazů a kreseb, připravila ve spolupráci se Strahovským klášterem a Winternitzovou vilou Ivana Grimmová, která výstavu kurátorsky koncipovala jako volný sled životní dráhy svého manžela.

K vidění je tak výjimečný soubor mnohdy poprvé vystavených děl.

U příležitosti výstavy, která probíhá na dvou místech v Praze od 7. 4. – 30. 5., vychází retrospektivní katalog autora.

Základ vystavené sbírky tvoří malby a kresby, které jsou signifikantní svým dramatickým, vnitřně přesvědčivým výrazem expresivně realistické malby.

Mimo obrazů, již dříve prezentovaných na samostatných nebo skupinových výstavách, je prezentována i lyrická, niterná tvorba, která zůstávala ukryta v Grimmově ateliéru. Celek expozice doplňují poprvé vystavené návrhy pro realizace v architektuře, které nastiňují způsob myšlení umělce při zpracování témat ve složitém materiálu.

Po vystudování Akademie výtvarných umění v Praze se Jan Grimm stal představitelem linie expresivní figurace, která v rámci umělecky silné generaci 70. let navazovala na předválečnou českou tradici umění. Tato generace se ve svém malířském zápasu rozhodla pro expresionistické přijímání světa se silným důrazem na kontrast, grotesknost až konfliktnost. Druhý názorový okruh, Grimmovi bližší, věnoval více pozornosti uchování řádu klasických hodnot moderního umění i hledání způsobů jak vyjádřit subjektivní prožitek.

„Kromě děl klasického formátu se Jan Grimm zabýval i monumentálními realizacemi v architektuře. Mezi nejznámější práce ve veřejném prostoru patří 17metrová skleněná mozaika umístěná v metru stanice náměstí Republiky, další z kamene a cínu, z roku 1991, ve stanici metra Skalka, sgrafito v hokejové hale na Výstavišti v Praze, nástěnné malby monumentálních rozměrů v tehdejším Paláci kultury a v nemocnici Na Homolce“, přibližuje tvorbu Jana Grimma kurátorka výstavy a umělcova žena Ivana.

„Kdyby Jan žil, zajisté bychom tuto výstavu připravovali spolu. Výzvu jsem byla nucena převzít sama a pojala ji jako poděkování za nevšední život s ním. Byly to pro mě dva roky plného soustředění a silných prožitků s obrazy, které stále něco nového sdělují. To je síla Janova umění,“ říká Ivana Grimmová.

V monografii malíře Jana Grimma jsou krom jiného editovány statě z novinových zpráv, recenzí, katalogů a dokumentů, které tak vytvářejí ucelený sled a objektivní pohled na životní, výtvarné a kulturní aktivity, s akcentem na jeho litoměřické období, kam se v 90. letech z Prahy přestěhoval a kde až do konce svého života působil jako kulturní ikona a organizátor kulturních akcí s přesahem do vysokého umění.

Akad. malíř Jan Grimm (17. dubna 1943 Praha – 3. září 2012 Litoměřice) byl český malíř a litoměřický inspirátor pozvednutí odkazu Karla Hynka Máchy.

Akademii výtvarných umění absolvoval v Praze ve škole Františka Jiroudka, který ovlivnil jeho dílo německým neoxpresionismem. Prošel pražskou Akademií v době, kdy se na škole obměňoval pedagogický sbor. Umělce, jejichž tvorba kulminovala ve 20. a 30. letech 20. století, vystřídali příslušníci Skupiny 42 a Sedm v říjnu – všechno silné osobnosti s výrazným vlivem na něho, jako studenta. Své obrazy vystavoval v mnoha prestižních galeriích. Žil v Litoměřicích, kde se projevil rovněž jako organizátor kulturních akcí. Zrestauroval litoměřickou kulturní památku ve středu města na Mírovém náměstí – dům Salva Guarda. Ten se stal, ve spolupráci s jeho občanským sdružením Salva Guarda, živým kulturním centrem města. Zde také provozoval galerii Salva Guarda, kde pořádal výstavy i hudební akce. Projevil se jako pořadatel jazzových večerů, ve kterých se vystřídali osobnosti jako Jiří Kudrman, Svatopluk Košvanec, Abrhámovi a další.

Od roku 1998 byl předsedou kulturní komise města Litoměřice. Zorganizoval několik ročníků Výtvarných salonů, z nichž jeden byl v místním nepoužívaném vlakovém tunelu – originální výstavní síni, do něho instaloval i vagón.

V Litoměřicích se zasadil i o realizaci odhalení sochy K. H. Máchy od Josefa Václava Myslbeka.

Zemřel v pondělních ranních hodinách 3. září 2012 ve věku šedesáti devíti let. Poslední rozloučení s ním se konalo v sobotu 8. září v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.

CV: Wikipedia