Vernisáž Jakub Hubálek: Reviver
Do 25. 1. 2026 je v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a hodně současná výstava Jakuba Hubálka: Reviver.
Průvodní text kurátora Radka Wohlmutha:
Slovo reviver v sobě má zakódováno víc než anglický výraz pro „toho, který oživuje“…
Je to palindrom, který se čte stejně zepředu i zezadu, a právě tato jazyková symetrie může být základním myšlenkovým schématem k uchopení aktuálního výstavního konceptu Jakuba Hubálka. Reviver jako ten, kdo navrací život, kdo obnovuje, kdo znovu aktivuje zapomenuté vrstvy paměti, obrazů i emocí. Hubálkův reviver ale představuje i princip, proces, rytmus, který se v něčem podobá koloběhu přírody, kde konec je zároveň začátkem dalšího cyklu.
Obrazy vystavené pod tímto názvem většinově vznikaly od letošního léta a volně rozvíjejí Hubálkovu předchozí tvorbu. Jsou výsledkem kontinuálního osobního průzkumu malby jako média, které se pohybuje mezi racionalitou a intuicí, mezi vědomým záměrem a podvědomým gestem. Kompozice mají kolážový základ. Jednotlivé fragmenty se v nich skládají, překrývají nebo prolínají do jednoho celku. Vzniká tak prostor, kde se realita stýká s abstrakcí, kde se kresba stává malbou a malba kresbou. Tato kombinovaná poloha není náhodná, neboť Jakub Hubálek studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru kresby, a právě kresba, která je „rychlejší než myšlenka“ stále zůstává jeho základním výrazovým prostředkem.
Většina jeho obrazů se odehrává v černobílé škále, podobně jako staré televizní vysílání z dětství nebo původní disneyovky z konce 20. let, které svou stylizací, dynamikou a kontrastem definovaly vizuální jazyk animace. Tato estetika se v Hubálkově práci mísí s formálními modernistickými principy, jakými jsou uvolněné gesto, rytmus, či struktura, ale kromě toho je narušována osobními vstupy. Tematicky totiž čerpá stejně tak z fotografického rodinného archivu, odkazu klasických pláten minulosti nebo antikvárních časopisů Burda, které za socialismu představovaly okno do světa módy, estetiky a západního životního stylu. Burda tehdy byla nejen zdrojem střihů, ale možná ještě víc vizuální inspirací pro celou jednu generaci, která si z jejích stránek vystřihovala sny o jiném světě. K těmto vjemům se přidává i internet – nevyčerpatelný archiv, který umožňuje nové vrstvení, remixování, revivování.
V malbách se tak objevují motivy dovolených, které neproběhly – snové krajiny, ale i destruované obrysy figur, a jejich prostor dál otevírá obraz v obraze. Černo-žlutá kombinace odkazuje na loňské dresy Sparty pro utkání venku a tři pruhy adidasu vracejí vizualitu do současnosti, do světa, kde se nostalgie mísí s popkulturou. Reviver Jakuba Hubálka ale není sentimentální, spíš mírně (pravděpodobně nehledaně) analytický, ale zároveň v něm nechybí trocha syrové poezie. Je to návrat, který není regresí, ale reinterpretací.
Jeho práce rozhodně nepřekypují snahou se esteticky zavděčit divákovi, naopak skrze občas až neuroticky nátlakovou malbu jako by chtěl iniciovat tedy znovuoživit jeho vnímání. Oživování je pro něj metoda, jak prostřednictvím napětí mezi vizuálními polaritami konstruovat obraz, stejně jako způsob, jak se dívat dopředu a zpátky zároveň.
Radek Wohlmuth, kurátor výstavy


Creative Commons Attribution