Vernisáž J.S.: Svět ve kterém žijeme…

Do 30. 7. 2022 je v Galerii 1, Štěpánská 47, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava J.S.: Svět ve kterém žijeme…

O tvorbě slovy J. S:

„Přirovnal-li bych své obrazy k próze, své nefigurativní obrazy bych musel přirovnat k poezii. Některé jsou více lyrické, jiné obsahují i epické prvky. Nenutí mozky k verbálnímu myšlení, navozují náladu. Nevím co znamenají – asi pro každého něco jiného, jiný pocit… Pro mne jsou nádherným dobrodružstvím hry s barvami, kdy nejsem ničím omezen, přesto však musím čelit nástrahám, slepým uličkám a pokušením. Dokončení každého obrazu je pro mne spjato s euforií maratónského běžce. Po dokončení každého abstraktního obrazu prožívám euforii sprintera. Těžko říci, která je větší, sprintů však lze uběhnout podstatně více. Sebe bych potom přirovnal k narkomanovi, který objevil novou, rychleji působící drogu. Maluji dál v atelieru s okny do nebe svoji „prózu”, ale občas musím sjet výtahem do sklepa a „šlehnout si”! Když se pak vypotácím unaven, ale šťasten, nemám ponětí o čase a ještě dlouho nemohu blahem usnout…“

O autorovi

Ač není teoretikem umění, jako jeden z prvních pochopil neblahý vliv nešťastně zavedených termínů „umělec“ a „umění“ pro hodnotová měřítka v českém kulturním prostředí. Většinou jsou spojovány se slovesem „uměti“; od tvůrců umění je vyžadována velká dovednost, řemeslná zručnost a sebereflexe, která by je měla mít k držení svých děl v ústraní, nejsou li nadaní. Teprve současné generace začínají chápat, že v tvorbě jde především o zaujetí ducha, k čemuž je především zapotřebí odvahy stvořit něco, co je umělé – tedy se v přírodě nenachází. (I toto stanovisko je však příliš pyšné – vždyť člověk je jen součástí přírody, jako jiné spotřebiče. V duchu této myšlenky J.S. tedy považuje sebe spíše za „uměláka“ a svoji tvorbu za „umělo“. Oč jednodušší to mají národy, kterým jejich jazyky nenastražily takovéto zmatení pojmů…