Vernisáž Irena Křivánková: Raut

Do 5. 5. 2023 je v Galerii Navrátil, Vítkova 15, Praha 8, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava obrazů Ireny Křivánkové: Raut.

Na výstavu je nutné se objednat na g.litera (zavináč) seznam.cz

Úvodní text kurátorky Ivany Beranové:

Irena Křivánková
*16. 7. 1972 v Brně
Žije a tvoří v Praze

Studia:
1992 – 1999 Fakulta výtvarných umění v Brně, ateliér figurální monumentální malby, prof. Jiří
Načeradský

Irena Křivánková vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně, v ateliéru Jiřího Načeradského. Kromě hlavního zaměření – malby – je autorkou několika výtvarných realizací a spolupracuje také s filmem a divadlem.
Tvoří velmi spontánně, v návaznosti na své prožitky, na život a skutečnosti, které jí samotné právě přináší. Zároveň se nechává inspirovat sny a nehmotným světem snů, který je pevnou součástí jak její tvorby, tak života.
K malbě i kresbě se dostala už ve velmi útlém věku, vlastně dost náhodou, a to díky dvoupatrovým vodovkám, které naprosto nepředpokládaně dostala tehdy jako dárek od rodičů … a vodové barvy se tak staly průnikem do světa její vlastní fantazie a zároveň do světa výtvarného. Od té doby věděla, že se chce a bude v životě zaobírat výtvarnou tvorbou.
Těsně po ukončení studií na FAVU Brno se věnovala figurativní tvorbě, ještě pod vlivem stylu prof. Načeradského, ale po nějaké době se od figurativní malby odklonila a začala tvořit v abstraktním stylu. V jejích pracích se začaly nápadně projevovat prvky prorůstání až bujení, které dobře komunikovaly s jejím životním postojem o propojenosti jevů a jejich vzájemném ovlivňování. Některé amorfní tvary ale přece připomínaly lidské tělo, v souladu s jejím přesvědčením o prolínání světa lidského a rostlinného. Zároveň jako by se tyto jevy často odehrávaly někde ve skrytu nebo v ochranné atmosféře, kde nejsou rušeny vnějšími vlivy a mohou si dát na čas pro svůj přirozený vývoj. Celé toto „bujení v ochranném obalu“ bylo jen dalším krokem pro následnou tvorbu a nalézání a prohlubování vlastního výtvarného výrazu.
… až do obrazů vtrhly bubliny …
Bubliny do jejího projevu přinesly průnik něčeho mimozemského. K amorfním tvarům, které mají nicméně svůj původ zde, na Zemi, náhle přibyly mimozemské bubliny. Další prvek propojení, o kterém se jí zdálo. Jako by to byl další nezvratný krok v cestě za svébytným výtvarným vyjádřením. Tak, jako si v dětství najednou při malbě vodovkami uvědomila, že se v životě chce zabývat výtvarnou tvorbou, tak nyní věděla, že všechny části její tvorby spolu souvisejí, komunikují, že jedna podmiňuje druhou a nová vychází z té předešlé.
Pod tímto novým vjemem vznikly také série z let 2014-2022 – zlomová Transmise (2014) a následné Tetramin, Tvor.Ba a Aqua Bella (2016-2022). Tyto série jsou inspirované vodním světem ve velkém akváriu, které – opět náhodně? – dostala jako dárek k narozeninám. Sledování života za sklem akvária, měkkost a snovost vodního prostředí se vtiskly i do těchto sérií. Zároveň se zde začínají objevovat prvky nejčerstvější, v této výstavě prezentované série Raut – již zmíněné bublinky, které jsou v Rautu přetaveny do kulatých tvarů konkrétního jídla nebo malých kulatých prvků celé kompozice.
Možná by se mohlo zdát, že po předchozích „vodách“ je jídlo tak trochu krokem zpět, že to není téma tak dobré, jako téma vodního světa. Opak je nicméně pravdou. Krmení rybiček, bublinky a radost rybek z přijímání potravy se stalo velkou inspirací i pro autorku samotnou, pro tu, která v určitou dobu k jídlu neměla právě pozitivní postoj. Pasívní pozorování rybek a snová kontemplace přešla v další krok, a to vypořádat se s jídlem aktivně, učinit si z jeho konzumace příjemnou záležitost. O tom, s jakou razancí postoj zaujala, svědčí na některých obrazech i zbytky rozházených a zpětně seškrabovaných rostlinných atributů. Nehmotné bubliny tak přešly v naprosto konkrétní matérii, v tomto případě konkrétní potravinu jakou je třeba čočka nebo sice nejedlý, ale přesto konkrétní rostlinný prvek – jehličí. Některé kompozice působí až jako svého druhu vesmírné galaxie nebo mlhoviny volně visící v prostoru, soustavy měsíců rotujících kolem své planety nebo volně poházené a navzájem reagující ostrovy. Byl to velmi aktivní krok směrem ven ze snového světa, aniž by snům přestala věřit či jimi začala opovrhovat. A zdá se, že si na tomto procesu opravdu smlsla. Jasné přitakání životu!
Zároveň další krůček vpřed za přesvědčením, že jejím životním a živoucím snem je malovat svět podle toho, jak k ní krok za krokem přichází, jak ho prožívá, jak jeden krok podmiňuje další a jak si člověk může poradit s iracionálními informacemi, které nepřicházejí ze světa vnějších jevů, ale z jeho vlastního nitra. Ruku v ruce se skutečností, že člověk by se takovými informacemi měl zabývat se stejným důrazem, jako informacemi praktickými. Věřit obrazům, které k němu ve snech přicházejí a nebát se s nimi v konkrétních, praktických polohách pracovat.
Vždyť – co bychom byli beze snů?
Současná výstava je přehlídkou autorčiny nejnovější tvorby, dosud nikde neprezentované.
Téma jídla autorka zpracovává výhradně na čtvercových formátech a pohledem shora. Pravidelnost
formátu a pohled shora dává kompozici na obraze stejný druh vnímání a realismu, s jakým
přistupujeme ke konzumaci jídla samotného.
Ivana Beranová
kurátor
RAUT
Galerie Navrátil