Vernisáž Honza Homola Art332: HraJeTo
Do 24. 5. 2023 je v Twinart Gallery, Arbesovo náměstí 11, Praha 5, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Honzy Homoly Art332: HraJeTo.
Obrazy, inspirované autorskými videoklipy (pro domovskou kapelu a také sólové projekty) si můžete nejen prohlédnout, ale také je nechat rozeznít.
Součástí každého díla je QR kód. Stačí v telefonu otevřít fotoaparát, namířit na kód a kliknout na odkaz, který vám otevře videoklip, z něhož scéna na obraze pochází.
Není snadné psát text o výstavě, který má diváky navnadit – hodně, prozradit – tak akorát a zároveň překvapit tím, že uvidí opravdu něco nového a unikátního.
Je ale skoro nemožné psát text o výstavě, o níž můžete vlastně říci pouze kdy a v kolik je vernisáž – aniž byste odhalili víc.
Od doby vzniku celého nápadu na tuto expozici, jsme se s jejím autorem, Janem Homolou jeden druhému svatosvatě zavázali, že TOHLE bude absolutní tajemství.
Logicky.
Protože TOHLE vykecat – byť jen náznakem – by znamenalo připravit se nejen o celý nápad, ale ošidit diváky o obrovské překvapení.
A pak taky… Dobré nápady se prostě kradou. To se ví. A nedělejte, že to nevíte. Víte. A my myslíme, že tenhle je prostě hodně dobrej. A když je teď úplně dotažen až k nové kolekci, líbí se nám to celé ještě víc. Ne, není to samožerství, je to normální, čistě klasická radost. Že to klaplo a ta série je na světě.
Je ale skoro nemožné psát text o výstavě, o níž můžete vlastně říci pouze kdy a v kolik je vernisáž – aniž byste odhalili víc.
Od doby vzniku celého nápadu na tuto expozici, jsme se s jejím autorem, Janem Homolou jeden druhému svatosvatě zavázali, že TOHLE bude absolutní tajemství.
Logicky.
Protože TOHLE vykecat – byť jen náznakem – by znamenalo připravit se nejen o celý nápad, ale ošidit diváky o obrovské překvapení.
A pak taky… Dobré nápady se prostě kradou. To se ví. A nedělejte, že to nevíte. Víte. A my myslíme, že tenhle je prostě hodně dobrej. A když je teď úplně dotažen až k nové kolekci, líbí se nám to celé ještě víc. Ne, není to samožerství, je to normální, čistě klasická radost. Že to klaplo a ta série je na světě.
Takže teď už nejspíš tušíte, že tohle asi bude ten nejtěžší kurátorský text v mém životě. Vlastně už je.
Napadlo mě, že abych odvedla pozornost od výstavy, napíšu pohádku o tlustém chřestýši Horáciovi, který rád nakládá okurky s koprem. Jenže pak mě vyděsilo, že i v tom někdo třeba najde skryté poselství a výstavu to proflákne. Chřestýš tedy letěl do kopru a rozhodla jsem se zaujmout vážnější polohu.
Detektivní příběh. O nenápadném úředníkovi, panu Lavičkovi, z něhož se vyklube básník – a tak trochu upír. Jenže ten zase naprosto postrádal krimi linku a upír si v mé mysli navíc velice rychle začal žít zhýralým až poťouchlým životem, takže by eventuálně mohl – omámen dvěma deci nějakého toho rH faktoru – začít žvanit. Všimněte si vzrůstající paranoi, kdy v nejdřív dobrosrdečném, neškodném básníkovi a vcelku sympatickém chřestýši nakládajícím okurky vidím potenciální zrádce. A podrazáky.
Co s tím?
Mám to! Recepty! Ty mají lidi rádi. Všude se to přece hemží recepty. Jenže… To mě právě rychle odradilo. Vaří kdekdo a nakonec se mi tu lidi ještě pohádají nad smaženým ledem, budou trčet u plotny, trumfovat svůj um, nikam nepůjdou a já z toho budu mít kurátorské trauma.
Takže co teď?
Vlastně… Není to už moc dlouhý? Je? Že jo? Nejvyšší čas skončit.
Napadlo mě, že abych odvedla pozornost od výstavy, napíšu pohádku o tlustém chřestýši Horáciovi, který rád nakládá okurky s koprem. Jenže pak mě vyděsilo, že i v tom někdo třeba najde skryté poselství a výstavu to proflákne. Chřestýš tedy letěl do kopru a rozhodla jsem se zaujmout vážnější polohu.
Detektivní příběh. O nenápadném úředníkovi, panu Lavičkovi, z něhož se vyklube básník – a tak trochu upír. Jenže ten zase naprosto postrádal krimi linku a upír si v mé mysli navíc velice rychle začal žít zhýralým až poťouchlým životem, takže by eventuálně mohl – omámen dvěma deci nějakého toho rH faktoru – začít žvanit. Všimněte si vzrůstající paranoi, kdy v nejdřív dobrosrdečném, neškodném básníkovi a vcelku sympatickém chřestýši nakládajícím okurky vidím potenciální zrádce. A podrazáky.
Co s tím?
Mám to! Recepty! Ty mají lidi rádi. Všude se to přece hemží recepty. Jenže… To mě právě rychle odradilo. Vaří kdekdo a nakonec se mi tu lidi ještě pohádají nad smaženým ledem, budou trčet u plotny, trumfovat svůj um, nikam nepůjdou a já z toho budu mít kurátorské trauma.
Takže co teď?
Vlastně… Není to už moc dlouhý? Je? Že jo? Nejvyšší čas skončit.
A abych nezapomněla!
Reny Muzik, kurátorka výstavy
Reny Muzik, kurátorka výstavy
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution