Vernisáž Hana Alisa Omer: Psychosoma Matky Prahy

Jádrem výstavy je vize Nebeské Prahy, malby z cyklu „Praha jedinečná“. Zároveň s výběrem kreseb z cyklů „Tantra“, „Duchovní Anatomie“ a s ukázkami studií tělesných a energetických struktur lidského těla. Bude zde i kresba „Velká Matka“, se kterou začala pracovat na tvářnosti Matky „Nebeské a Pozemské Prahy“.

Hana Alisa Omer píše:

“ Během více než 50 let tvořivosti inspirované proměnami života, mým tvůrčím pohonem byla existenciální nutnost překlenutí paradoxů hlubin Bytí.

Tato výstava v „Centru osobního rozvoje a alternativních terapeutických metod Odonata“ v Šalounově vile je pro mě jedinečná. A to kvůli umělecké a duchovní historii tohoto místa, a také proto, že zde bude vystavené i moje poslední zásadní dílo „Nebeská Praha“. Je velikou ctí pro mne vystavovat tady, kde Ladislav Šaloun tvořil své úžasné sousoší Jana Husa a mnoho jiných děl. Navíc tu pořádal duchovní seance s předními umělci a mysliteli své doby.

Podařilo se to i díky výborné spolupráci s praktickou, intuitivní a duchovní Bárou Jurkovičovou, zakladatelkou Centra Odonata v Šalounově vile.

Jsem velmi ráda, že se otevření této výstavy ujal Petr Kalač – Spiritus rector DCČH (Dokumentační Centrum Českého Hermetizmu).

Společně jsme hledali název pro tuto výstavu a vynalezli jsme „Psychosoma Matky Prahy“, tedy její duše a tělo. Nazvala bych to i „Různorodost v jednotě“, protože bude tu spojení mezi duchem vize „Nebeské Prahy“, její duší „Matky Prahy“, a jejího těla – prostřednictvím ukázek z mých studií její „psychosomy“.

O Haně Alise Omer:

Narodila se v malém městečku na Slovensku (1947). Od svých dvaceti let žila řadu let v Izraeli, kde se její tvorba začala vyvíjet expresivními kresbami, podnícenými jejími duševními konflikty (tzv. syndromu 2. generace po holokaustu).

Poté (1984-1994), souběžně se svou intenzivní jógovou praxí a výukou, vytvořila kresebné studie anatomie a energetických struktur lidského těla, jako je systém čaker a kabalistický Strom života. V tomto období také kreslila na japonský papír cyklus „Tantra“ a „Duchovní anatomie“.

V roce 2010 v umělecké vesnici Ein Hod při lesním požáru vyhořel její dům. To ji přivedlo k přesunu do Prahy, která jí poskytla nové zázemí. Navíc, s inspirací její jedinečné krásy, historie, mytologie, sílových míst, věží a mostů, pahorků, stezek, řeky a potůčků a jejího nebe se obnovila její kreativita. Vytvořila tu cyklus obrazů „Praha Jedinečná“, jehož shrnutím je dílo „Nebeská Praha“.

Předtím, (1994-1999) žijíc v Izraeli, s inspirací novodobého vizionáře z Jeruzaléma, Dr. Yitzhaqa Hayutmana, namalovala cyklus vizí „Nebeský Jeruzalém“.

Po různých výstavách v Čechách, jež se jmenovaly „Spojení Praha – Jeruzalém“ si uvědomila, že nyní je jejím dalším tvořivým úkolem právě „Praha Nebeská“.

Praha je během své tisícileté historie spojena s Jeruzalémem v mnoha ohledech, z nichž jedním z nejzásadnějších je vizionářská snaha otce Čech, krále Karla IV. týkající se k vytvoření „Nebeského Jeruzaléma“ v Praze, jenž se ztvárnil mimo jiné i v půdorysném plánu Karlova náměstí.

V metaforické a mytické rovině je Praha jak podzemní a pozemská, tak i nadzemní a nebeská. V jejím pojetí je Nebeská Praha dynamické místo v časoprostoru i mimo něj, odehrávající se teď a tady v touze lidstva po harmonickém životě a míru…
Složitost této vize si objasňovala v četných náčrtech a na samotné malbě pracovala 2 roky v čase pandemii Covidu.

V díle „Nebeská Praha“ se nachází opět komplexní symbolický a mýtický jazyk, ale v úplně jiné, volnější formě a technice.
Duchovním zdrojem síly Pozemské Prahy je její mýtická „Matka Praha“, sedící uprostřed obrazu. Z jejího srdce se vynořují muž a žena. Ona je podporována dvěma archetypy Prahy – zprava králem Karlem 4. a zleva prorokyní Libuší. Ve spodní části obrazu se nacházejí výjevy bolestné historie Česka, z nichž však také pramení posvátná síla.
V horní části obrazu se nachází diagram Nového (Nebeského) Jeruzaléma, avšak tady v nové, více-rozměrové a dynamické perspektivě, v níž se sjednocuje slunečná mužská a měsíční ženská energie v geometrickém souladu.

„Nyní, 14 let v Praze, vnímám svůj život jako most. Je to most mezi kulturami, náboženstvími, světonázory, a také mezi vnějšími životními okolnostmi a mým duchovním a tvořivým úsilím…“

Vstupné dobrovolné.