Vernisáž František Bukeš: Kapolapa

Výstava s názvem „Kapolapa“ představuje obrazy Františka Bukeše z posledních dvou let, od února 2021 do dubna 2022, s více jak půlroční přestávkou. Jedná se o kombinované techniky na plátně, někdy na papíře. Základním médiem je akrylová barva. Zárukou toho, že František Bukeš nezvolí v malbě levná prvoplánová řešení, je jeho nekompromisní přístup k vlastní tvorbě. Pokud není sám s daným obrazem vnitřně ztotožněný, ačkoliv se ten diváku líbí a má ohlas, dílo přemalovává a tvrdohlavě hledá dál jeho konečnou podobu. Vede jej jasná touha po bytostně vlastním uměleckém vyjádření, kterým se pro svoji autentičnost bezesporu řadí mezi současné výrazné osobnosti výtvarného umění. Krédem Františka Bukeše je zůstat věrný sám sobě, nejít v prvé řadě za odezvou divácké obce, nepodléhat touze po úspěchu za každou cenu a nenechat se ovlivnit módními manýrami. Jakoukoliv kalkulaci v tomto duchu by považoval za svoji zkázu.

Když tvoří, opouští své ratio a řídí se především svým vnitřním cítěním a jakousi představou o budoucí kompozici díla. Během malování nastává dialog mezi malířem a plochou plátna, malíře se svým alter ego ve spojení s prožitými životními a výtvarnými zkušenostmi.

Tvorba je fascinující tajemství a její průběh, kterým se obraz vyvíjí a kam dospěje, se nedá předpovědět. Malba každého obrazu je pro autora dobrodružstvím, jedinečnou příležitostí být plně sám se sebou. Obrazy Františka Bukeše jsou intimními výpověďmi, ohledáváním schopností a možností vlastního já a malířské techniky. Podstatou tohoto procesu, kdy u autora dochází k zklidnění a meditaci, je vnitřní zaujetí, maximální soustředění a otevřenost mysli i ducha. Malíř říká: „Jen v bytostné samotě lze malovat spontánně bez zábran, střídat materiály, nástroje, techniky, cizí vzory raději zapomenout, aby každý obraz byl čirá improvizace, do které se vtělí část vlastního já… pak styl přijde nečekaně sám od sebe.“

V malbách Františka Bukeše se setkává pojetí lyrické s expresivním, meditativní s dynamickým, monochromní s vícebarevným. Barevná škála přechází od temných valérů k světlejším, od temnoty ke světlu, od tíhy k lehkosti. Vedle samostatných obrazů vznikají diptychy i triptychy.

Malíř zkouší technické možnosti akrylu, hledá jeho přiměřenou tekutost, experimentuje a obohacuje jej o další média, tak, jak si to obraz žádá. Vznikají malby pastózní i vzdušné, s náznakem tvarů i amorfní. Narušení plochy obrazu shluky skvrn a změtí neklidných tahů štětce posiluje jeho vnitřní napětí. Františkova malba vzbuzuje v divákovi zvědavost a touhu pokusit se domýšlet její sdělení. Zároveň diváka inspiruje, dává mu prostor a podněcuje tvorbu jeho vlastní představivosti a fantazie.

Malíř pracuje s kontrastem barevných odstínů, citlivě propojuje světlo a stín, vymezuje vnější a vnitřní část kompozice. Vytváří obrazy tajemných krajin ducha, do nichž jsou zapsány „události“ či „děje“, které se odehrávají na plátně (i papíru) v právě vymezeném čase. Obraz je dokončen, dojde-li k rezonanci jeho vnější i vnitřní podoby s niterným pocitem tvůrce. Tehdy dochází k silnému emotivnímu zážitku, který většinou netrvá dlouho. Svojí intenzitou však přináší umělci jedinečné uspokojení, pro které stojí za to žít a malovat ve světě, kde převažuje konzumní pohled na svět a často přezíravý přístup k nemateriálnímu chápání smyslu života a tvorby.

Alena Laufrová, akad. mal.

„Kapolapa – slovo, které jsem vymyslel na vojně v roce 1983. Netušil jsem, že v sanskrtu existuje složené slovo Kapolapāli, které má v hinduismu význam ‚strana tváře‘. Pro mne znamená způsob poznání na měnivé cestě událostí a debaklů, kdy se pokouším ve chvílích radosti malbou odpovídat zpodobováním nepředmětných obrazů oslovujících mé nitro.
A budu rád, když vás tato výstava, která je jejím, před třiceti devíti lety započatým úsekem, díváním osloví, a třeba i přinese nový pohled na skutečnost… „FB

Dvacet reprodukcí obrazů na výstavu Kapolapa, vychází ve stejnojmenném katalogu u příležitosti autorových 60. narozenin, v grafickém zpracování Pavla Hory, s úvodním textem Aleny Laufrové.